Když se kolem mě všechny kamarádky jedna po druhé začaly vdávat, zatímco já pořád nemohla zakopnout o pořádného chlapa, moje matka si mě často dobírala, že zůstanu na ocet. Pak mi osud do života poslal Radima a všechno nabralo úplně jiný spád. Půl roku po našem seznámení mě požádal o ruku a já bez rozmýšlení odpověděla ano!
Svou svatbu jsem pečlivě plánovala
Asi jako každá budoucí nevěsta jsem chtěla, aby byl můj svatební den od A do Z perfektní. Všechno jsem pečlivě plánovala. Radim do svatebních příprav příliš nezasahoval, nechal mi ve všem volnou ruku a jakýkoli můj nápad odsouhlasil. Zatímco ženich neměl tendence do plánování svatby nikterak zasahovat, moje matka ho řádně zastoupila. Na všechno měla svůj názor, moje nápady se jí nezdály dost dobré a kolikrát to skoro vypadalo, že vdávat se nebudu já, ale moje matka.
Zdroj: 123RF.COM
Bála jsem se, že svatba nebude podle mého
Čím blíže byl náš svatební den, tím byla matka akčnější. Od podlahy překopala naše svatební menu, místo živé kapely jsme nakonec měli písničky pouštět z CD, rozhodla i o zasedacím pořádku a svůj názor se snažila protlačit i při výběru mých svatebních šatů. Tehdy jsem ale rázně zakročila, protože jsem se začala obávat toho, že svatba nakonec nebude podle mého.
Zdroj: 123RF.COM
Matka si dala na pár týdnů pauzu, takže jsem záhy nabyla dojmu, že jí konečně došlo, že to je můj svatební den a ne její. Jenže to jsem se spletla. Matčino dosavadní rozhodování a vymýšlení byl totiž teprve začátek.
Šťastná nevěsta? Tak to těžko!
Konečně nastal můj svatební den! První zlom přišel ve chvíli, když se matka těsně před odjezdem u auta zjevila ve sněhově bílých šatech. Nějaké pravidlo, že v bílém má být pouze nevěsta, jí očividně bylo úplně ukradené. Můj vyčítavý pohled s úsměvem ignorovala a před ostatními svatebčany, kteří nad volbou jejích šatů rovněž valili zrak, se vesele nakrucovala.
Při obřadu to nebylo veselejší. Když se oddávající Radima zeptal, zda si bere zde přítomnou, ještě než se přítel stačil vyslovit, ozvalo se nám za zády matčino prohlášení: „Dobře si to rozmysli, chlapče, ještě máš čas utéct.“ Očividně si myslela, že svým rádoby vtípkem všechny rozesměje, ale odměnou jí byly vyčítavé pohledy.
Už aby byl konec!
Zdroj: 123RF.COM
Matka se předvedla i u svatební hostiny. Když se totiž přijelo na místo a mělo se usednout ke stolu, nebyla nikde k nalezení. Bez nevěstiny matky se přece začít nemůže, proto jsme na ni všichni čekali, zatímco ona vesele nasávala u baru. Poté se ujala přípitku, kdy již silně posilněna alkoholem blekotala a motala jedno slovo za druhým, až jsem se za svou matku před všemi hosty a přáteli musela stydět.
Aby toho nebylo málo a můj svatební den nebyl ještě pokaženější, při svatebním tanci novomanželů, kdy se všechny zraky přítomných upíraly na mě a Radima, se matka připotácela od baru a polila mi svatební šaty červeným vínem. Nejenže zničila půjčené šaty, které nebyly zrovna levné, ale nebyla schopná pod vlivem svého stavu se ani omluvit, takže se jen smála na celé kolo. Můj svatební den měl být tím nejkrásnějším dnem v mém životě. Kvůli matce je to ale den, na který bych se všeho nejradši zapomněla.
Autor: Nikol Kolomazníková
