Stál jsem u oltáře, nervozitou se mi klepala kolena. Čekal jsem, až se v pozadí otevřou dveře a vejde moje budoucí žena. Když vešla dovnitř, byla krásná, ale můj pohled nepatřil jí – očima jsem hledal Martinu, její svědkyni. Když se naše pohledy střetly, uvědomil jsem si, že tu dívku v bílých šatech si dnešní den nevezmu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna
Všechno bylo připraveno, hosté stáli poslušně v obřadní síni, oddávající vyčkával v pozadí a všichni svůj zrak upírali na dveře, kterými měla přijít nevěsta. Hynek se však mnohem více než o svoji přítelkyni zajímal o ženu, která jí toho dne šla za svědkyni. Přímo u oltáře si najednou uvědomil, že si bere nesprávnou ženu.
Najednou jsem dostal strach, že dělám hroznou chybu
Hynek popisuje okamžiky těsně před obřadem. Všichni byli na místě, včetně oddávajícího a matrikářky, která nesměla chybět. Měsíce pečlivých příprav v ten den vyvrcholily a zbývalo jediné – oddat dva lidi, kteří se rozhodli strávit zbytek života jeden vedle druhého.
„Když jsem viděl Kláru, jak po boku svého otce vešla do obřadní síně, dostal jsem strach,“ svěřuje se Hynek a hlas se mu klepe, „strach z toho, že dělám strašnou chybu.“ Na malý okamžik se odmlčí, hned poté pokračuje. „Klára byla nádherná, já se však na rozdíl od ostatních nedíval na ni. Díval jsem se na Martinu, její svědkyni.“
Musel jsem se rozhodnout během několika vteřin
„Klára v doprovodu otce kráčela uličkou a já měl jen několik málo vteřin, abych se rozhodl,“ pokračuje Hynek a čelo se mu i teď orosí studeným potem. Až tak moc na něho vzpomínky na svatební den působí, ačkoli už je to půl roku, co se tento příběh odehrál.
„V duchu jsem si říkal, že je to teď, nebo nikdy,“ vypráví. „Měl jsem si vzít ženu, kterou jsem měl rád, ale nemiloval jsem ji. Miloval jsem někoho jiného,“ odhaluje, co ho vlastně vedlo k tomu, že si těsně před vyřknutím závazného slovíčka svatbu rozmyslel.
Počítal jsem s tím, že se bude zlobit
Hynek se podíval do očí své nastávající, která vůbec nechápala, co se děje a proč její skoro manžel zasahuje do obřadu, který zrovna začal. Pak se jí přiznal, že miluje její kamarádku Martinu. Všichni byli v šoku, včetně Martiny. Hynek nám přiznává, že počítal s tím, že se bude Klára hodně zlobit.
„Požádal jsem ji, aby mi to odpustila, ale vzít jsem si ji nemohl,“ ospravedlňuje se Hynek. „Nebylo by to vůči ní fér, miloval jsem jinou.“ Hynek vypráví, že v obřadní síni nastal velký zmatek a ruch. Někdo mu dokonce v pozadí začal nadávat. Hynek nám svěřuje, že Klára začala plakat a její otec se po něm dokonce ohnal. V obřadní síni se ozývalo nesouhlasné mumlání. „Nejsem na to zrovna pyšný, ale v ten okamžik jsem vzal do zaječích,“ přiznává Hynek otevřeně.
Svatby jsem se dočkal, jen s jinou nevěstou
Neumíme si představit, jaký tlak na Hynka vyvinula Klářina rodina, která se zlobila, že nechal stát svoji snoubenku u oltáře. Hynek se přiznal k citům k jiné ženě a jako vrchol všeho zbaběle utekl. Hynek nám vypráví, že se stáhl do ústraní a čekal, až se situace trochu uklidní.
„Několik dní jsem nevystrčil paty z kamarádova bytu. Všichni se na mě strašně zlobili,“ vypráví. „Měl jsem ale dost času na to, abych si to srovnal v hlavě. Jediný, kdo se mnou komunikoval, byla právě Martina,“ svěřuje se. „Hodně jsme o tom mluvili a navzdory tomu, že jsem byl černou ovcí rodiny, jsme přišli na to, že jsou naše city vzájemné,“ odhaluje, jak se situace vyvíjela.
Když trochu usedl prach a z Klářiných rodičů opadl vztek, mohl se Hynek konečně vyslovit a požádat Martinu o ruku. Sled událostí v poslední době je ještě více sblížil, takže se Hynek přeci jen svého svatebního dne dočkal. Cesta k manželství sice byla hodně trnitá a on si musel počkat více jak pět měsíců, ale nakonec i on řekl své závazné „ano“ ženě, kterou miloval.
Autor: Nikol Kolomazníková
