Když jsme se Natálií brali, věděl jsem, že náš vztah bude mít určité mezery. Mně totiž bylo tehdy padesát a jí sotva třicet. Jenomže jsem ovdověl a do ní se hned zamiloval. Netušil jsem, co ona vidí na mně, ale nechtěl jsem zůstat sám.
Žijeme na malé vesnici s kočkou a psem, děti nám nechybí. Jezdíme společně na výlety, já se starám o dům a zahradu, protože jsem už rok v důchodu. Natálie chodí do práce, po večerech se spolu podíváme na film.
Vím, že se schází s někým jiným
Jsem sice v pokročilém věku, ale i tak spolu občas s Natálií máme intimní chvilky. Je mi ale jasné, že si to neužije tolik, jako s někým mladším. Není se mnou kvůli milování, a už vůbec ne kvůli penězům. Z důchodu sotva nakoupíme jídlo. Věřím tedy, že je se mnou doopravdy z lásky. Jenomže je zkrátka jasné, že ji jako starý dědek nemohu dát všechno.
Zdroj: 123RF.COM
Všiml jsem si, že se poslední dobou často zdržuje v práci. Když jí zvoní telefon, bere si ho do jiné místnosti. Několikrát jsem ji i slyšel, jak si s někým domlouvá schůzku, doslova řekla, že se o tom ale nesmím dozvědět. Navíc jsem si přečetl několik jejích zpráv, které moje obav potvrdily.
Trápí mě to, ale bojím se
Připadá mi, že se mezi námi nic nezměnilo. Natálie mi dál říká, jak mě miluje, po večerech se tulíme u filmů, občas se spolu pomilujeme. Jenom zkrátka občas zatají, že jde k milenci. Nevadilo by mi to, kdyby mi to na rovinu řekla. Pokud je s ním jen kvůli tomu, ale má ráda mě, ať si užije. V tomhle ohledu ji chápu.
Jenomže se bojím, že pokud budeme o situaci mluvit, něco pokazím. Četl jsem její zprávy, lezl jí do soukromí. Navíc se její chování asi změní, když se dozví, že o jejím tajném příteli vím. Proto raději mlčím a užívám si to, co mám.
Od mala jsem se bál, že zůstanu sám
Na Natálii jsem závislý především proto, že jsem po smrti své první ženy přemýšlel nad věcmi, nad kterými by se přemýšlet nemělo. Chtěl jsem ukončit svůj život, ale neměl jsem na to dost odvahy. Až s ní jsem opět poznal, co to je, mít někoho, komu na vás záleží. A proto teď budu raději mlčet, snášet cokoli, co moje žena podnikne a budu šťastný za to, že ji mám.
Autor: Šárka Cvrkalová
