Když se poprvé setkáváme s energickou Hedvikou, působí na nás jako spokojená a šťastná žena. I ona ale má své trápení, se kterým se nám přišla svěřit. Hedvika nám totiž přiznala, že už si neví rady se svým mužem. To on je totiž zdrojem jejího neštěstí.
Přečtěte si nyní příběh sympatické dvojnásobné mámy a čerstvé babičky, která se stydí chodit mezi lidi. Proč? To se dozvíte v následujících řádcích.
Manžel byl vždycky horká hlava
Necháme Hedviku, aby se nejdříve pohodlně usadila a trochu se u nás rozkoukala, je na ní vidět zvědavost. Nezapomene se nám přiznat, že pravidelně čte naše příběhy a vždycky si představovala, jak to u nás vlastně vypadá. Poté se konečně pouští do vypravování.
„Můj manžel Leoš byl vždycky horká hlava,“ popisuje Hedvika povahové rysy svého muže. „Věděla jsem to o něm a s tímto vědomím jsem si ho i brala,“ říká. „Moje maminka mě ale varovala a tvrdila, že jednou budu vedle Leoše strašně nešťastná,“ vzpomíná a tváří se trochu smutně, když se ve vzpomínkách vrátí k mamince, která před dvěma lety zemřela. „Kdybych věděla, že má máma pravdu, asi bych si ho nevzala.“
Se sousedy nedokáže vycházet, dělá jim naschvály a naší rodině ostudu
„Bydlíme v paneláku, už dlouhých patnáct let,“ pokračuje paní Hedvika. Z jejího výrazu usuzujeme, že se nyní dostaneme k jádru problému. „Manžel ale nedokáže vycházet s našimi sousedy,“ utvrdí nás v tom, že jsme měli správné tušení. „Neustále jim dělá naschvály, hádá se s nimi, a naší rodině tak dělá akorát ostudu,“ řekne a schová na okamžik tvář do dlaní.
Když se její emoce trochu uklidní, přizná se nám smutná Hedvika, že se stydí mezi sousedy vůbec ukazovat. Nikoho totiž nezajímá, že ona o jednání svého muže nerozhoduje. Všichni v domě na ni hledí skrz prsty, protože to její muž dělá pořád nějaké problémy.
Domluva nepomáhá, možná by pomohl rozvod
Ze slov paní Hedviky se dále dozvídáme, že se manželovi nespočetněkrát snažila promluvit do duše. Prosila ho a přemlouvala, aby toho nechal, aby se vykašlal na žabomyší války, které se sousedy již roky vedl, ale všechno bylo marné.
„Jsem z něho zoufalá,“ prozrazuje Hedvika a zhluboka si vzdechne. „Co je tohle za život, když vás lidi v baráku nezdraví, ale vy vidíte, že vás pomlouvají?“ zeptá se nás, na odpověď však nečeká. „Domluva nepomáhá, manželovi je asi jedno, co mu říkám,“ pokračuje, „říkám si, jestli mojí jedinou záchranou není rozvod.
Opustit manžela, odstěhovat se, začít znovu. Co myslíte?“ položí nám Hedvika další otázku, po které oznámí, že si to ještě nechá projít hlavou. Když se s námi loučí, je odhodlaná dát manželovi ještě jednu šanci. Uvidíme, jestli se s Hedvikou ještě někdy setkáme, třeba se dozvíme, jak to vlastně celé dopadlo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
