Hedvika vypráví, že ještě před pár lety patřila k ženám, které se nikdy nechtěly vdávat. Myslela si, že manželství není něco, co je potřeba ke šťastnému životu. Našel se ale muž, který ji přesvědčil o opaku.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„S Martinem jsem žila dlouho. On věděl, že se nikdy nechci vdávat. Mluvili jsme spolu o tom, že zůstaneme žít na hromádce. Ale i tak se jednoho dne rozhodl udělat další krok,“ říká Hedvika.
„Byla jsem zaskočená, překvapená, nevěděla jsem, jak jednat. Byl to ten nejpodivnější okamžik v mém životě, kdy jsem se cítila šťastně, ale zároveň jsem věděla, že je něco špatně.“
Prosil a já nakonec roztála
„Když si přede mě klekl, věděla jsem, že se to stane. Řekl, že se mě chce na něco zeptat, ale já ho zastavila. Říkala jsem mu, že je nám dobře tak, jak to je, proč by to chtěl měnit?“
Jenomže i když Hedvika Martinovi řekla své, on otevřel krabičku s prstenem a zeptal se jí, zda si ho vezme. „Chvíli jsem tam stála jako solný sloup, vůbec jsem netušila, co říct,“ vykládá.
„Řekl mi, že nemusím odpovídat hned, ale že by byl rád, kdybychom se stali manželi. Prý chápe můj postoj, ale on je do mě šíleně zamilovaný a chce, abychom byli spojeni.“
Martin prý při proslovu asi desetkrát řekl slovo prosím, nakonec tak Hedvika řekla ano. „Díval se na mě jako na přízrak, očividně ani nečekal, že se vyjádřím,“ říká.
„Začali jsme plánovat svatbu a já po několika měsících ani netušila, že jsem kdy byla proti. Začala jsem se těšit, až se stanu jeho ženou. Netušila jsem ale, že to bude on, kdo nakonec vycouvá.“
V den svatby mi řekl, že to vlastně nebyl dobrý nápad
„Když jsem se ráno probudila, těšila jsem se, až půjdu k oltáři. On seděl v kuchyni a tvářil se nešťastně. Chtěla jsem ho obejmout, ale odtáhl se,“ vzpomíná Hedvika.
„Oznámil mi, že celou noc přemýšlel. Že si promítal vzpomínky na to, jak mě prosil o ruku a já ho málem odmítla. A že si uvědomil, že si mě vlastně vzít nechce.“
Hedvika se opět dostala do situace, kdy netušila, co má říci. „Nakonec jsem s pláčem odešla do ložnice, kde jsem se na pár hodin zamkla. Pak jsem s ním konečně dokázala mluvit.“
Snoubenci nakonec svatbu zrušili. Martin Hedvice řekl, že potřebuje čas na to, aby si rozmyslel, co vlastně chce. „Řekl mi, že si dáme pauzu. To bylo skoro před půl rokem,“ dodává čtenářka.
Hedvika dodnes neví, co přesně se Martinovi prohnalo hlavou, že tak změnil názor. Netuší ani, jestli je pauza stále pauzou, nebo se už definitivně rozešli. Vlastně ani neví, zda by se k němu někdy chtěla vrátit.
Autor: Šárka Cvrkalová
