Hanka (45): Vytáhla jsem z koše dceřin starý deník. To, co ukrýval, mi zničilo život

O své děti se staráme, jak nejlépe dovedeme, občas proto zabolí, když nám řeknou něco nehezkého, nebo když v našich starostech vidí jen otravu a kontrolu. I když víme, že je to pravděpodobně věkem, při každé hádce s nimi cítíme bolest.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Podle Hanky, která se nám svěřila se svým příběhem, nic na světě nebolí víc než zjištění, že vás vaše vlastní dcera nesnáší. Ona sama si tou situací prošla a dodnes se s ní nedokáže vyrovnat.

„S manželem jsme se dlouho snažili o dítě. Když jsem ve třiceti otěhotněla, oba jsme byli nadšení. Po narození jsme dceři Kateřině věnovali všechnu lásku i čas, které jsme měli,“ píše na úvod čtenářka.

Při úklidu jsem narazila na její diář. Poznámky v něm mi nahnaly slzy do očí

„Kateřina je patnáctiletá holka, která jako všechny dívky v jejím věku má občas špatnou náladu. Ale jinak je milá, usměvavá, ráda s námi chodí na společné večeře i procházky,“ píše Hanka.

„Alespoň jsme si to donedávna mysleli. Jenže při úklidu v jejím pokoji jsem z koše vytáhla starý deník a otevřela ho na několika náhodných stránkách,“ přiznává.

V tu chvíli se Hanka dozvěděla, že jí dcera nesnáší. To doslova napsala v několika verzích v dlouhých i krátkých příbězích. Přiznala se na papíře také k tomu, že se s rodiči snaží vycházet jen proto, aby dostávala kapesné.

„Kateřina napsala o mně i o mém manželovi, že jsme nejhorší rodiče na světě. Nemá nás ráda, ale živíme ji a dáváme jí vysoké kapesné. A tak se tváří, jako že je vše v pořádku,“ dodává Hanka.

Čtenářka tvrdí, že si není vědoma toho, že by se k dceři kdy s manželem chovali jakkoli zle. Proč je nenávidí, v deníku nepíše. K jednotlivým dnům si ale udělala poznámky o nudných večeřích a společných společenských hrách, které s nimi musela přetrpět.

Nevím, co mám dělat. Bojím se, že všechno jen zhorším

Podle Hanky je dost možné, že za všechno může puberta. Kateřina se nikdy nechovala tak, jako kdyby byla nespokojená, o to větší překvapení to pro ni bylo.

„Jiní puberťáci jsou navenek nepříjemní, chovají se v jejím věku k rodičům odtažitě. Ona nás ale vždy uznávala a měla ráda. Tedy alespoň navenek. Teď vidím, že před námi své pocity tají. Vůbec nevím, jak se k tomu postavit.“

Prozatím si Hanka nechala informace pro sebe. Neřekla o tom ani manželovi, kterého nechce zbytečně ranit, ani Kateřině, se kterou se nechce hádat.

„Kdybych jí řekla, že jsem četla něco z jejích věcí, určitě by se naštvala, že jí lezu do soukromí. Raději o tom pomlčím a počkám, až zestárne a její myšlenky se změní.“

Ačkoli si čtenářka dobře uvědomuje, že je to pravděpodobně pubertální chování a že většinu ze slov napsaných v sešitě Kateřina nemyslela vážně, přesto jí slova hluboce ranila a bude si je nejspíš pamatovat až do smrti.

Autor: Šárka Cvrkalová