Na první pohled vypadáme jako spokojená a šťastná rodina. Svého muže miluji, přesto před ním dlouhých dvacet let skrývám obrovské tajemství. Své tajemství si budu muset vzít do hrobu, kdybych šla s pravdou ven, ublížila bych nejen manželovi, ale i svým dětem.
Celý život ze stran sousedů, kamarádů a rodiny slýchávám, jaké jsem měla štěstí, že jsem si vzala právě Luboše. Můj manžel je muž se srdcem na pravém místě, který by se pro svou rodinu rozkrájel. Vážím si ho a jsem ráda, že už 25 let tvoříme pár. I přes veškerou lásku jsem mu ale během našeho manželství opakovaně ublížila.
Manžel byl často pracovně mimo domov
Manžel si krátce po svatbě našel zaměstnání jako řidič z povolání. Sice to pro nás znamenalo finanční pohodu, protože za svou práci dostával opravdu slušně zaplaceno, na druhou stranu byl ale často pryč. Zůstávala jsem sama v prázdném bytě a častokrát jsem se cítila osamělá. Dva roky po svatbě jsem byla svému manželovi nevěrná, chyběla mi přítomnost blízkého člověka. Podlehla jsem svému kamarádovi Tomášovi. Pár týdnů poté jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem si jistá, že je dítě Tomášovo, manželovi jsem však řekla, že otcem bude on.
Prosila jsem ho, aby si našel jinou práci
Manžel svou práci řidiče z povolání miloval, především pak po finanční stránce. Chtěl našemu synovi zajistit spokojený život a dopřát mu vše, po čem kdy zatoužil. Nadále tak odjížděl mimo domov a já zůstávala doma sama jen s naším synem. Několikrát jsem ho prosila, aby si našel jinou práci, argumentovala jsem tím, že nám doma chybí. On se vždy jen usmál, políbil mě do vlasů a odpověděl, že si nikde nevydělá tolik, abychom si mohli udržet náš zažitý životní standard.
A tak se stalo, že jsem ho o čtyři roky později podvedla znovu. Ten večer jsem se cítila osamělá, kamarád Tomáš byl opět po ruce a stalo se, že jsme se spolu vyspali. Co čert nechtěl, za měsíc jsem si udělala těhotenský test a byl pozitivní. I tentokrát to vycházelo tak, že otcem dítěte nebyl můj manžel, ale kamarád Tomáš. Manžel si to však nedokázal spočítat, proto skákal nadšením, když zjistil, že čekáme holčičku.
Manžel netuší, že děti nejsou jeho
O svých nevěrách jsem se manželovi nikdy nesvěřila, nechala jsem ho při tom, že to on je otcem našich dětí. Naštěstí jsou obě naše děti podobné mně, proto ho nikdy nenapadlo přemýšlet, jestli jsou skutečně jeho. Mě však s postupem let začalo stále více tížit černé svědomí. Několikrát jsem měla chuť říci manželovi pravdu, vzápětí jsem si ale uvědomila, že zatímco mně by se možná částečně ulevilo, jemu a našim dětem by se akorát tak přitížilo. To jsem zkrátka nemohla dopustit ani za cenu toho, že se svým tajemstvím budu trápit do konce života.
Kdykoliv se podívám na naše děti, vzpomenu si, jak jsem manželovi ublížila. Přesto i nadále mlčím, dlouhé roky v sobě dusím obrovské tajemství, které si s sebou vezmu do hrobu.
Autor: Nikol Kolomazníková
