Hana (42): Když jsem vešla do pokoje své dospívající dcery, oněměla jsem. Nevím, jak jí říct, čeho jsem byla svědkem

od Adéla Vocetková
Zdroj: Shutterstock

Pořádné dilema teď řeší naše čtenářka Hanka. Byla totiž svědkem něčeho, co doufala, že u svých dětí nikdy v životě nezažije. Nyní neví, jestli má své dospívající dceři říci pravdu, nebo raději i nadále mlčet.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Hanka nám poslala e-mail, ve kterém se otevřeně svěřila se svým problémem. Před nějakou dobou totiž v pokoji své dcery Lenky viděla něco, co jí dodnes nedá spát.

Nenapadlo mě, že tohle u svého dítěte někdy zažiji

Hana má dvě děti a obě v pubertálním věku – šestnáctiletou dceru Lenku a čtrnáctiletého syna Dominika. Právě kvůli Lence má nyní neklidné spaní.

„Nikdy by mě nenapadlo, že něčeho takového budu svědkem zrovna u svých dětí,“ zoufá si nešťastná maminka v e-mailu, který jsme od ní dostali.

Hana přiznala, že to, co v dceřině pokoji viděla, ji šokovalo. Nyní řeší dilema, jestli má jít s pravdou ven a přiznat, čeho byla svědkem, nebo raději mlčet.

Věděla jsem, že se to děje. Proč ale zrovna moje dítě?!

„Člověk samozřejmě ví, že se takové věci dějí, bohužel,“ píše Hana. „Jako milující rodič ale nechcete zjistit, že se to děje právě vašemu dítěti,“ pokračuje.

Hana svůj zážitek v e-mailu popsala. Nesla zrovna k dceři do pokoje vyžehlené oblečení a už zpoza pootevřených dveří zaslechla rozhovor. Ačkoli nechtěla, protože se to nedělá, nepozorovaně nakoukla dovnitř.

„Dcera seděla u počítače a s někým si volala přes webkameru,“ popisuje Hana. „Nějaká jiná holčina tam na ni docela sprostě křičela a vyhrožovala, že pokud to neudělá, bude mít ve škole peklo,“ píše.

Moje dítě obětí šikany. Jak se mám zachovat?

Hana rychle pochopila, že je její šestnáctiletá dcera obětí šikany. Aniž by si toho mladá dívka všimla, z pokoje zase rychle odešla. Byla totiž v šoku.

„Moje dítě je obětí šikany,“ zoufá si nešťastná maminka. „Já teď vůbec nevím, jak se mám zachovat,“ píše. „Mám říct pravdu, nebo mlčet?“

Hana si není jistá, jakou cestu zvolit, aby své dceři neublížila. Kdyby se chtěla svěřit, přišla by za ní. Co když se stydí za to, co se jí děje?

Čekala jsem dost dlouho. Musím to vyřešit

„Už je to měsíc, co jsem tuhle scénu viděla na vlastní oči, a doteď jsem mlčela,“ píše Hana. „Dcera za mnou sama nepřišla, ale chová se podivně,“ zoufá si.

Hana nám v závěru e-mailu napsala, že čekala dost dlouho. Je jí jasné, že musí zakročit a situaci nějak vyřešit. Nyní přemýšlí, jak šikovně na to, aby dceři ještě více neublížila.

„Nebude jednoduché o tom mluvit,“ píše Hana, „ale pevně věřím, že to společně zvládneme.“

Autor: Natálie Kabourková

Názor odborníka

Je jednoznačně nutné záležitost šikany řešit a mluvit o ní. Do toho se nám mnohdy nechce, a to ať už jsme na straně člověka, který je šikanován, nebo jsme rodičem, který o šikaně svého dítěte ví.

Jako rodič můžeme mít pocit, že pokud je naše dítě obětí šikany, pak jsme museli jako rodič něco udělat špatně a ve výchově svého potomka selhat. To však není vůbec pravda. Důvodů proč se člověk stává terčem šikany, může být mnoho a dávat vinu sám sobě není na místě. To samé platí, i když jsme obětí šikany, ať už se děje ve škole, práci nebo formou kyberšikany.

Normální je nešikanovat. Pokud jsme svědkem šikany, je zapotřebí nalézt vhodnou cestu, jak o tom s takovým člověkem mluvit. Neřešená šikana má totiž tendenci stupňovat se a může vést až k depresi, pocitům méněcennosti, a nakonec i sebevražedným myšlenkám a činům. Právě proto je třeba neotálet a odvážit se takovou situaci včas řešit.

Někdy se nám o šikaně nejlépe hovoří s blízkými lidmi, kterým věříme – rodinou a přáteli. Jindy může být právě ona blízkost naopak překážkou v ochotě o problému otevřeně mluvit. Blízcí lidé navíc nemusejí mít potřebné schopnosti a vědomosti, jak nám pomoci. Právě proto je vhodné vyhledat v takových momentech psychologa, který může kromě podpory poskytnout i reálná a efektivní řešení.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog

Související články