Skutečnou noční můru prožila naše čtenářka Hana. Stačila vteřina nepozornosti a kočárek s dvouletou dcerou Míšou zmizel. Ten den Hana popisuje jako nejhorší ve svém životě a nikomu by podobný strach nepřála zažít.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Hana je naší pravidelnou čtenářkou, proto jsme moc rádi, že nám poslala e-mail se svým příběhem. Při jeho čtení nám běhal mráz po zádech.
Procházka s dětmi se proměnila v peklo
Hana společně s dvouletou dcerkou Míšou a čtyřletým synem Pavlíkem vyrazila na procházku. Když odcházela z bytu, ani ve snu ji nenapadlo, že se obyčejná procházka promění v peklo.
„Chodíme s dětmi ven každý den,“ píše nám v úvodu e-mailu čtenářka Hana. „Toho dne byl Pavlík hodně roztěkaný a rozdováděný,“ vysvětluje. „Vůbec mě neposlouchal, pacholek jeden.“
Nechala jsem kočárek na chodníku jen na pár vteřin
„Syn toho dne opravdu vyváděl, měla jsem co dělat, abych ho uhlídala,“ stěžuje si maminka Hana. „Pořád jsem musela sledovat, co dělá a kudy chodí, nestíhala jsem vnímat okolí,“ přiznává. „Najednou se rozeběhl a začal přede mnou utíkat.“
Hana v e-mailu popsala, že nechala stát kočárek na chodníku a pospíchala za synem, který utíkal přes silnici a měl legraci z toho, že ho maminka honí. Kočárek s dcerkou Míšou nechala bez dozoru jen pár vteřin.
Když jsem se ohlédla, kočárek nikde. Zastavilo se mi srdce
Hana synka dohnala a rázně mu vysvětlila, že tohle se nedělá. Vzala ho za ruku a chtěla ho dovést ke kočárku. Když se ale ohlédla zpět, kočárek nikde nebyl. V ten moment se Haně zastavilo srdce.
„Rozhlížela jsem se, ale po kočárku s dcerou ani stopa,“ popisuje děsivé okamžiky. „Začala jsem panikařit a běhat z místa na místo,“ vzpomíná. „Byla jsem naprosto zoufalá!“
Ptala jsem se kolemjdoucích. Dívali se na mě jako na blázna
„Běhala jsem po okolí se synem, kterého jsem za sebou vláčela za ruku, a z očí mi kanuly slzy,“ píše zoufalá Hana. „Ptala jsem se lidí, kteří šli okolo, jestli neviděli kočárek s dítětem. Někteří se na mě dívali jako na blázna,“ zoufá si a dodává, že musela vypadat hrozně. Vyděšeně a uplakaně.
„Společně se synem jsem utíkala na policii, vůbec jsem nevěděla, co jiného mám dělat,“ dozvídáme se vzápětí. „Byly to ty nejhorší minuty mého života a nikomu bych ten strach nepřála!“
Měla jsem vztek, ale zároveň pocítila úlevu
Na cestě na policii zazvonil Haně mobil. Volal její manžel a ptal se, proč se babička s dcerkou vrátily samy. Haně nejdříve nedošlo, co jí manžel říká. Stále byla v šoku.
„Když mi manžel vysvětlil, že moje babička dovezla dcerku domů, projela mnou vlna vzteku,“ přiznává se Hana otevřeně. „Babička je už v pokročilém věku a poslední dobou ji zlobí paměť. Nevěděla pořádně, co dělá, ale poznala svoji pravnučku a dovezla ji domů,“ vysvětluje nám. „Měla zrovna nějakou světlou chvilku, jinak to s ní není moc dobré,“ dodává.
Ačkoli Hana cítila vztek a na babičku se na malý okamžik zlobila, zároveň pocítila neskutečnou úlevu, že je dcera Míša v pořádku a v bezpečí.
Autor: Natálie Kabourková
