Hana (36): Neodhalila jsem dceřinu dysgrafii. S manželem jsme si mysleli, že to dělá naschvál a trestali ji za to

od Adéla Vocetková
Zdroj: Shutterstock

Křivdy na vlastním dítěti se dopustila Hana společně se svým manželem Ondrou. Jejich desetiletá dcera zrovna procházela obdobím, kdy si na vše utvářela svůj vlastní názor, a rodičům tak způsobila nejednu obtížnou situaci.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Hana a Ondřej si byli skoro jistí, že jim to dcera Pavlína dělá naschvál. Mysleli si, že je to forma odplaty za tresty a zákazy, které jí v poslední době dávali.

Puberta přišla na náš vkus nečekaně brzy

Sice si už nedokážu vzpomenout, kdy přesně období puberty dostihlo mě, ale jsem přesvědčena, že to rozhodně nebylo tak brzy jako u naší dcery Pavlíny.

Krátce poté, co oslavila své desáté narozeniny, se nám začala měnit před očima. Ve škole si našla novou kamarádku a chtěla s ní trávit co nejvíce času.

Čím více času mohla být s kamarádkou, tím méně času zbývalo na učení a přípravu do školy, a to se mně ani manželovi nelíbilo. Když jsme dali najevo nesouhlas, dcera se začala vztekat a dělat scény.

Tresty a zákazy střídaly jen další tresty a zákazy

S manželem zastáváme ten typ výchovy, že rodiče se mají poslouchat a dítě k nim zkrátka musí mít nějakou zdravou formu úcty.

Jenže naše dcera byla jako vyměněná. Odmlouvala a odsekávala. Když jsme jí něco zakázali, vztekala se a dělala scény.

Za špatné chování přišel trest nebo zákaz něčeho, co měla ráda, což vyústilo v jediné – dcera se zasekla, chovala se nepatřičně, a trest tak vystřídal další trest.

Byli jsme přesvědčeni, že nám to dělá naschvál

Největší scény Pavlína předváděla při učení. Nejenže se jí do psaní úkolů a dalších povinností ani trochu nechtělo, ale navíc nám s manželem připadalo, že nám dělá naschvály.

Při psaní měla věčně nějaký problém. Tuhle napsala špatně větu, tuhle přeskládala písmena. Psát s ní úkoly bylo o nervy, proto jsme se s manželem střídali.

Nechtěli jsme na ni křičet, ale vážně se to nedalo. Nebyl den, kdy by při psaní nedělala problémy, nepřehazovala slova, nevynechávala písmena.

Dlužili jsme jí omluvu. S manželem jsme se zastyděli

Jednou s ní psala úkoly moje máma, která mě na chyby při psaní, jež dcera dělala, upozornila a nasadila mi brouka do hlavy.

Vzala jsem dceru k lékařce, kde jsem řekla, jaké problémy řešíme, a ona nás poslala za specialistou. Když byla dceři potvrzena porucha učení, konkrétně dysgrafie, s manželem jsme se museli stydět.

Dlužili jsme naší Pavlínce omluvu. Při psaní chyby nedělala naschvál, jak jsme si mysleli. Kdykoli si vzpomenu, jak jsme se na ni za to s mužem zlobili, vždycky se zastydím.

Autor: Natálie Kabourková

Související články