Gita: Sestra se se svými psychickými problémy chodí svěřovat každý den, odbornou pomoc odmítá

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
psychickeproblemy
psychickeproblemy

Když jsem se odstěhovala od otce do bytu naproti, myslela jsem, že to bude osvobozující. Konečně budu bydlet ve vlastním, ale na druhou stranu budu mít blízko jistotu, kdyby se cokoliv přihodilo. Budeme se moc navštěvovat, ale zároveň mít soukromí. Měla jsem přítele poslechnout, když mi tvrdil, že to není dobrý nápad.


První rok se nám žilo dobře. Návštěvy byly omezené na minimum, vídali jsme se s otcem zhruba jednou za měsíc. Mladší sestra, která s ním stále bydlela, se stavila jednou za čas zahrát si nějakou tu hru. Bohužel se po roce ukázalo, že se na nás stane závislou.

Chtěla jsem pro ni být oporou

Zdroj: 123RF.COM

Když začala mít psychické problémy a brát léky, obdivovala jsem, že se snaží a začala se léčit. Proto jsem ji nabídla, že kdykoliv bude chtít, uvítáme jí a rádi si s ní popovídáme. I můj přítel se jí snažil chápat. Byl na ní milý a první dva měsíce bylo vidět, že ji rozhovor s námi vždy zvedne náladu. Její stavy se ale nelepšily a ona k nám začala chodit čím dál častěji.

Po půl roce jsme si museli zvyknout, že nám u dveří zvonila téměř každý den. Její stavy se natolik zhoršily, že se s ní nedalo nic hrát, zlepšit jí náladu ani ji jinak pomoci. Seděla u nás třeba i tři hodiny, zaraženě hleděla do zdi, nebo brečela. Já se jí snažím chápat, ale přítel je z toho nešťastný.

Začali jsme dělat, že nejsme doma

Občas, když u nás zazvoní, zkrátka neotevřeme. Nedokážeme se s ní už normálně bavit. Mockrát jsme ji nabádali k hospitalizaci v léčebně. Její stavy jsou opravdu vážné a vlastně ani nevíme, proč se na nás tolik upnula. Léčit se nechce.

Jenomže když u nás jen sedí a mlčí, nevíme, jak s ní jednat ani co dělat. Můžeme maximálně sedět a mlčet s ní. Zkoušeli jsme o tom mluvit s odborníky, ale pokud ona nebude chtít, my nic nezmůžeme. Občas nám volá, jestli jsme doma. Když zalžeme, bojíme se pak celý den odejít z bytu, aby neviděla, že jí neříkáme pravdu.

Její psychické problémy se natolik zhoršily, že jsem si při poslední návštěvě všimla škrábanců na její ruce. Na otázky nereagovala, přesto je nám jasné, že si je udělala sama. Bojím se, že pokud ji budeme odmítat, ublíží si víc. Nevíme, co dělat. Bohužel jí nedokážeme pomoct. Omezuje nás, a ačkoliv bychom rádi byli oporou, nemůžeme na úkor našeho soukromí řešit její problémy.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články