Před čtyřmi měsíci u mě doma zazvonila cizí žena. Měla pod okem modřinu, rozseklý ret a vypadala velmi vyděšeně. Prosila mě o pomoc. Neváhala jsem a nabídla jí, aby u mě vzhledem k tomu, že již bylo po osmé hodině večer, zůstala přes noc. Ustlala jsem jí na gauči v obýváku, uvařila čaj a nabídla „rameno k vyplakání“.
Vyprávěla mi svůj příběh
Jmenovala se Ivana, bylo jí teprve 25 let a toho večera utekla od svého přítele, který ji několik let fyzicky týral. Mluvila velmi ustrašeně, plakala a mně jí bylo líto. Celý večer jsme si povídaly a před půlnocí se odebraly ke spánku. Druhý den mě Ivana poprosila, jestli bych neměla 1 000 Kč, aby si mohla zaplatit ubytovnu a koupit v bazaru něco na sebe. Oblečení, ve kterém ke mně přišla, měla roztržené a od krve. Tu tisícovku jsem jí dala, ona se dušovala, že mi ji vrátí, ale já ji zpátky nechtěla. Vždyť ta nešťastná holka ji potřebovala daleko více než já.
Za tři dny přišla znovu
Po třech dnech stála Ivana u mých dveří znovu. Na čele čerstvou modřinu, že ji přítel na ubytovně našel a zmlátil ji. Doslova klečela, když mě žádala, jestli by u mě mohla na pár dní zůstat, protože tady ji určitě hledat nebude. Zželelo se mi jí. Cožpak jsem ji chudinku mohla poslat pryč a riskovat, že jí ten násilník opět ublíží? Ivana slíbila, že je to jen na pár dní. Pak zmizí.
Z několika dní se stal měsíc. Ivana se neměla k odchodu a mně bylo hloupé ji požádat, aby už šla svou cestou. Proto jsem ji hostila se vším všudy – měla jídlo, teplo, mohla se koupat a tu a tam jsem jí podstrčila nějakou tu korunu, aby si mohla zajít do města.
Zdroj: 123RF.COM
Udělala jsem chybu a svěřila se jí
Jednou jsem opět chtěla dát Ivaně nějaké peníze a šla jsem pro ně tam, kde jsem si už několik let peníze střádala – do nočního stolku u mě v ložnici. Vždycky jsem si dávala pozor, aby mě Ivana neviděla, ale toho dne se najednou zjevila u mých zad. A já se jí svěřila, že nevěřím bankám a všechny peníze mám raději pěkně pohromadě u sebe. Byla to chyba, tohle jí říkat, jenže mně to v tu chvíli vůbec nedošlo.
Okradla mě o všechno
Musela jsem k lékaři, proto jsem Ivanu nechala u sebe doma. Večer předtím slibovala, že už si půjde po svých, a já byla ráda. Sice mi té dívky bylo líto, ale stále to byl cizí člověk, který na mně více než měsíc „parazitoval“. Když jsem se vrátila od lékaře, byla pryč. Jeminkote, jak mně se ulevilo! Doufala jsem, že už ji osud k mým dveřím nezavede.
A pak přišel šok. Obálka s penězi v nočním stolku zmizela. Bylo mi jasné, kdo ji vzal, a v ten okamžik se o mě pokoušely mdloby. Ivana mě připravila o devadesát tisíc korun, které jsem si střádala. Roky jsem žila skromně, odkládala jsem každou korunu a takto jsem dopadla. Naivní stará bába naletěla roztomilé tvářičce mladé dívky, která ji za to všechno připravila o veškeré úspory.
Autor: Nikol Kolomazníkoví
