Říkali nám, že na svatbu příliš spěcháme. Z úst rodiny i přátel jsem často slýchávala, že bychom si měli ještě pár let užívat a teprve poté naši lásku stvrdit prsteny. Byla jsem si jistá, že si chci svého přítele Damiána vzít. Slova mých blízkých mi ale nasadila brouka do hlavy, který mě nutil zamyslet se nad tím, jestli to skutečně nebereme až moc hopem…
Svatba byl můj nápad
Damiána jsem znala už od střední školy. Zajiskřilo to mezi námi v posledním ročníku a od toho okamžiku jsme tvořili pár. Byla jsem to já, kdo začal o svatbě mluvit jako první. Myslela jsem si, že jsme toho společně zažili už dost na to, abychom náš vztah posunuli o krok dál. Damián souhlasil a jednoho dne mě požádal o ruku.
Díky slovům naší rodiny a kamarádů, kteří si nás často dobírali, že se bereme kvapně, jsem začala přemýšlet, jestli to Damián skutečně chce. A začala jsem být na pochybách.
Snažila jsem se číst z jeho chování
Plánování naší svatby bylo v plném proudu a já, místo toho, abych si všechno okolo užívala, jsem se snažila z chování svého přítele vyčíst, jestli s tím vším vlastně souhlasí. Choval se normálně a já byla zoufalá z nejistoty, jestli jsem ho do svatby nenatlačila a on nesouhlasil jen proto, aby mi udělal radost. Nevěděla jsem, jak sama sebe přesvědčit, že i on touží po svatbě stejně jako já, proto se mi v hlavě začal rodit podivný a netradiční nápad.
Zdroj: 123RF.COM
Dala jsem mu možnost být s jinou ženou
Byli jsme mladí a svatba znamenala, že s tím druhým chceme zůstat do konce života. Sňatek představoval závazek, že už nebudeme s nikým jiným. Já však chtěla mít jistotu, že tohoto rozhodnutí nebude Damián litovat. Proto jsem mu jednoho večera dala nabídku, o které jsem si myslela, že ji odmítne. Nabídla jsem mu, aby si ještě jednou užil s jinou ženou, než bude muset zůstat po zbytek života jen vedle té jedné – mě. Myslela jsem si, že odmítne. Jenže on moji nabídku přijal.
Litovala jsem svých slov, ale už nešla vzít zpět
Hořce jsem litovala svých slov, ale to, co je jednou vyřčeno, už nejde vzít zpět. Dala jsem svému příteli nabídku a nemohla ji odvolat. Cítila jsem se zoufale z představy, že zatímco já plánuji naši svatbu, on si za mými zády užije s jinou ženou. Ano, nabídla jsem mu to, ale neuvědomila jsem si, jak těžce to ponesu.
Přítel mě několik dní nechal užírat se vědomím, že moji nabídku využije. Až po několika dnech s úsměvem na rtech přiznal, že neměl v plánu nic takového udělat. Ujistil mě tím, že si mě chce vzít a užívat si s jinou ženou nepotřebuje. Dal mi tak lekci, za kterou jsem mu vděčná. I když je pravda, že těch několik dní mi vůbec nebylo do smíchu.
Autor: Nikol Kolomazníková
