S Anežkou se Eva seznámila už před třiceti lety. Dříve jí ve všem stačila a moc ráda s ní chodila sportovat nebo do klubu. Jenomže stáří se na Evě podepsalo o něco dříve než na Anežce. Zatímco ona by si raději užívala klidného života se svým manželem a věnovala se práci, kterou i s blížící se šedesátkou stále miluje, její přítelkyně má více energie než před lety.
„Seznámily jsme se v bazénu. Je to už dávno. Já si pamatuji, že jsem šla plavat poprvé a ona byla tak hodná, že mi poradila, co a jak. A později jsme se domluvily, že bychom mohly někdy zajít ven společně,“ vzpomíná Eva.
Staly se z nás dobré kamarádky se společnými zájmy
Tehdy měla Eva podle svých slov plno sil a jakékoli nadšení pro sport z Anežčiny strany brala s humorem a také trochu jako výzvu. „Chodily jsme plavat, posilovat, lezly po stěnách. Zažily jsme toho opravdu hodně. Jenomže já se pak vdala, měla tři děti, i když jsem se s Anežkou dál bavila, naše společné sportovní aktivity ustaly.“
Anežka i nadále sportovala a Evě o svých dobrodružstvích vyprávěla. „Sešly jsme se spíš sem tam na kávu. Společných témat bylo stále dost. Po čase ale naše přátelství nějak zesláblo,“ říká Eva. „Bydlíme sice kousek od sebe, ale někdy si i nejlepší přátelé potřebují odpočinout. V našem případě šlo o pět let, během kterých jsme se vídaly jen občasně.“
Před pár lety jsme se rozhodly vrátit do mladých let. Mně se to nedařilo, Anežka mě málem úplně zničila
Jednoho dne Anežka pozvala Evu na kávu. „Nepřišlo mi to divné, jednou za čas jsme si sedly a popovídaly. Tehdy mi ale nabídla, abych s ní někdy vyjela na kolo. Bylo mi už padesát dva, ale řekla jsem si, že krátký výlet s kamarádkou zvládnu.“ I když byla Eva po pár kilometrech unavená a večer ji vše bolelo, manželovi vyprávěla zážitky, a i on poznal, že si Eva den užila.
„Anežka mi později psala, že si se mnou den užila jako už dlouho ne. A pozvala mě hned na další sportovní zážitek – lezení po skalách. Vymlouvat se na věk nemělo smysl, vždyť ona je stejně stará jako já!“ říká Eva. A tak začala opět s Anežkou podnikat dobrodružné výpravy za sportem. Do toho se starala o rodinu a chodila do práce.
„Byla jsem čím dál vyčerpanější. Kdykoli mi Anežka napsala, těšila jsem se, že se s ní uvidím a zažiji něco nového. Ale na druhou stranu jsem se bála, že bych se v mém věku měla šetřit. I můj muž mi to říkal, když jsem se vracela domů vždy utahaná.“
Po půl roce společných výletů za dobrodružstvím se Eva konečně rozhodla. Když s Anežkou seděly na kávě, požádala ji, zda by nemohla najít nějaké lehčí aktivity. „Řekla jsem jí, že obdivuji její výdrž. Mně ale oproti ní chybí roky tréninku, a tak nezvládám to, co ona. Smála se, že prý měla ten samý pocit. Myslela si, že je to sport, co nás spojuje. Od té doby sice někdy zajdeme plavat, nebo se projet na kole, spíše se ale věnujeme klidnému posezení u kávy.“
Eva
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
