Eva (47): To, co mi manžel vyvedl před celým barákem, mi nahání hrůzu ještě dnes. Sousedé se mi stále smějí

od Andrea Světlíková
2 minuty čtení
smutná žena 1 1
Zdroj: Shutterstock

Eva si v sobě nese nepříjemné vzpomínky na den, kdy jí manžel před zraky sousedů provedl něco hrozného. Kdykoli si na ty chvíle vzpomene, začne se třást po celém těle. Někdy se jí dokonce o incidentu s manželem zdá.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Už je to skoro rok, co se Evě přihodila ona nepříjemná věc. Na neštěstí druhých se ale tak snadno nezapomíná, proto je i po několika měsících stále terčem posměchu škodolibých sousedů.

Poslední dobou to přeháněl s alkoholem

V té době si manžel procházel nějakou osobní krizí. Příliš o tom nemluvil, nikdy se nenaučil svěřovat se s pocity, které v sobě potlačuje.

Vzpomínám si ale, že ať už ho trápilo cokoli, zaháněl to alkoholem. S pitím to docela přeháněl, kolikrát jsem ho nepoznávala.

Nebylo dne, kdy by si nedal minimálně jedno pivko – tradičně jich ale po práci stihl třeba šest nebo sedm. A to každý den.

Slyšela jsem ho hulákat pod okny

Už přesně nevím, co to bylo za den. Když jsem se vrátila domů, manžel tam ještě nebyl. Bylo mi jasné, že hned po práci měl namířeno do hospody, kde určitě nasává.

Využila jsem volného odpoledne k tomu, abych se naložila do vany plné vody. Měla jsem toho plné zuby, v práci byl blázinec.

Relaxovala jsem a zaslechla křik pod okny. Podle hlasu jsem poznala svého muže. Hlasitě hulákal na celé sídliště. Pocítila jsem nával nervozity.

Udělal scénu na celý barák

Vyhlédla jsem z okna a viděla manžela, jak stojí pod barákem, v rukou tašky – asi byl ještě v obchodě, kde určitě v tomhle stavu udělal akorát tak ostudu.

Rychle jsem na sebe hodila alespoň župan. Musela jsem jednat rychle, nechtěla jsem, aby ostatní sousedé viděli, že je můj manžel ožralé prase.

Seběhla jsem dolů a snažila se ho přesvědčit, aby se vrátil domů. Sotva se držel na nohou, tašky mu div nevypadly, jak vrávoral. Moje snaha ho uklidnit a dostat do bezpečí bytu, kde nejsou zvědaví sousedé, ho naštvala.

Začal na mě křičet, prskal na celé kolo a do toho máchal rukama. Prosila jsem ho, ať nedělá ostudu a jde domů. To ho ještě více vyburácelo.

Všichni na mě koukali

Najednou začal sypat nákup z tašky a do všech věcí, které se kolem něho začaly kutálet, ještě kopal. U toho pořád křičel a nadával.

Zvědaví sousedé vyhlíželi z oken, někteří stáli opodál na ulici. Poté se konečně odporoučel domů, nechal mě tam jen v županu s nákupem po celém chodníku.

Ještě nikdy jsem se necítila tak trapně. Všichni se na mě dívali, jak tam polonahá sbírám nákup do tašky. Byla mi neskutečná hanba.

Stalo se to před rokem, ale znáte lidi, na tohle se nezapomene jen tak. Někdy se mi ta scéna vrací ve snu, děsí mě to, jak jsem se cítila poníženě. Občas se stane, že má některý ze sousedů poznámku, že mám doma ochlastu. Kéž by na to už konečně zapomněli.

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články