Eva (37): Přítel mě požádal o ruku z odporného důvodu. Kdyby tohle udělal vám, pukli byste vzteky

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
zena depresivni
Zdroj: Shutterstock

Vždycky jsem měla na chlapy spíš smůlu. Většinou se z nich stali příživníci, nebo o mě nejevili dostatečný zájem. O to větší jsem měla radost, když se konečně objevil muž, který mi chtěl všechno vynahradit.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Jsem zvyklá se o sebe postarat

Nikdy by mě nenapadlo se někoho o něco prosit a nechat se živit. Pracuji jako manažerka a plat mám celkem slušný. Vydělám si tak akorát na to, abych si mohla užívat života plnými doušky.

Mám dům, který se mi už podařilo splatit. Jsem rozvedená a z prvního manželství mám syna. Ke štěstí mi ale pořád něco chybělo.

Že bych měla ale podobné štěstí na muže, jako mám v kariéře, to se říct nedá. V mém životě se to hemžilo vždycky takovými typy chlapů, se kterými to nemůže nikdy dopadnout dobře.

Když to probírám s kamarádkami, napadlo nás, že tyto typy snad něčím přitahuji. Zatím jsem ale nepřišla na to, čím to je. Možná mou důvěrou a částečně i naivitou.

Konečně jsem poznala prince

Když mi náš ředitel v práci oznámil, že mě čeká schůzka s jedním z obchodních partnerů, brala jsem to jako každodenní rutinu. Jenže se to trošku zvrtlo.

Jak jsem ho jen uviděla, připadlo mi, že právě přijel princ na bílém koni. Jen místo koně měl luxusní bílé BMW. Představil se jako Rocco, řekl mi, že je Ital, ale už u nás deset let žije. Mluvil docela dobře česky s italským přízvukem. Vzrušovalo mě to.

Ten den jsme z pracovních věcí vyřešili jen pramálo. Taky na mně mohl oči nechat. Domluvili jsme se, že si večer zajdeme na skleničku.

Žádost o ruku byla můj sen

Už jako malá jsem si představovala, jak jdu v bílých šatech se závojem k oltáři. Netrvalo dlouho a můj sen se měl splnit.

Rocco mě požádal o ruku asi půl roku po prvním setkání. Byla jsem štěstím bez sebe a bez váhání nabídku přijala. Jeho něžný pohled, když přede mnou klečel, mě dojímal k slzám. Dal mi nádherný zásnubní prsten.

Chtěla jsem vědět, z čeho ten kámen je

Zeptala jsem se Rocca, z čeho je ten krásně zelený drahý kámen na prstenu, ale nevěděl. Chápala jsem to, je to chlap, tak proč by to řešil, ale já to potřebovala vědět.

Šla jsem do kvalitního zlatnictví, aby prsten prozkoumali. Zlatník se na mě podíval a zeptal se, jestli si dělám legraci. Prsten je prý z kočičího zlata a blyštivý kámen má hodnotu, jako bych ho koupila na pouti. Nechápala jsem.

Musel s pravdou ven

Obrazně jsem Roccovi položila nůž na krk a zeptala se, co to má znamenat. Rocco si zase přede mě kleknul a všechno řekl.

Jeho firma je prý už v konkurzu a auto, o kterém mi tvrdil, že je měsíc v opravně, prý musel prodat, aby zaplatil dlužný nájem za pronajatý luxusní byt.

Došlo mi, že si tou žádostí o ruku a svatbou chtěl jen pojistit, že nezůstane na dlažbě. Hrůzou mě polilo horko. Okamžitě jsem mu sbalila věci a došlo mi, že jsem si zase nějak přitáhla k sobě dalšího příživníka, ale tentokrát i výborného herce.

Autor: René Podhrázský

Související články