Pokud jde o děti, život k nám nebyl příliš štědrý. Osud nám nadělil jen jedno jediné dítě – dceru Kláru. Jelikož byla naše jediné dítě, hodně jsme se na ni s manželem upnuli. Bylo to logické. Do dcery jsme vkládali velké naděje a ona se vždycky snažila naše představy naplnit.
Jako rodiče jsme pro ni chtěli jen to nejlepší
Už odmalička jsme pro dceru chtěli jen to nejlepší. Snažili jsme se ji vychovat tak, aby z ní jednou něco bylo. A dařilo se nám to skvěle. Klára domů nosila výborné známky, skvěle se učila, mezi kantory byla oblíbená, a to jak na základní, tak na střední škole. Dělala nám jen samou radost a my nikdy neměli sebemenší důvod nebýt na ni pyšní.
Možná jsme ji drželi až moc zkrátka
Když se nad tím ohlédnu zpětně, ačkoli jsme se snažili pro Kláru zajistit vždy jen to nejlepší, v některých ohledech jsme ji přeci jen drželi až moc zkrátka. Byli jsme starostliví a příliš nesouhlasili s tím, aby chodila na večírky nebo různé párty s kamarády jejího věku. Do určitého věku se nevzpírala našim rozhodnutím. První zlom přišel v době, kdy bylo Kláře 17 let. Tehdy nám vyčetla, že žijeme jako ve staré době a neustále jí zakazujeme zábavu. Od toho dne, kdy dcera natruc utekla z domu, aby se společně s přáteli mohla zúčastnit nějaké párty, už to nebyla naše poslušná Klára.
Zdroj: 123RF.COM
Měla vlastní hlavu
Klára velmi rychle začala žít svůj život a sama rozhodovala o každém kroku. Našla si přítele a krátce po seznámení s ním otěhotněla. Bylo jí teprve devatenáct, když nám o svém těhotenství řekla. S manželem jsme byli v šoku, avšak připraveni postarat se o ni i o vnouče. To ale dcera nechtěla. Byla údajně připravena se o dítě postarat sama – společně se svým pochybným přítelem, se kterým jsem od začátku příliš nesouhlasila.
Vnoučka jsme si příliš neužili
Dcera porodila a na svět přišel náš nádherný vnouček Honzíček. Bylo to snad to nejkrásnější miminko, které jsem kdy viděla. Od prvního okamžiku jsem ho milovala. Bohužel jsme si ho ale příliš dlouho neužili. Pár měsíců po porodu se nám totiž dcera přestala ozývat a my s manželem nevěděli, co se děje. Snažili jsme se ji kontaktovat, ale změnila bydliště. Neřekla nám, kam se i s vnukem přestěhovala a my nevěděli, jak ji najít.
Zdroj: 123RF.COM
Ozvala se téměř až po roce a to, co nám řekla, nám vyrazilo dech. Dceřin přítel a otec našeho vnuka, ten muž, který mi od začátku přišel zvláštní, dceru přiměl přidat se k jakési sektě, která neumožňuje styk s nikým jiným než s ostatními členy sekty.
Život se nám změnil
Dceru jsme viděli za tu dobu jen jednou. Byla úplně jiná. Bledá v obličeji, ostříhaná úplně nakrátko a myšlenkami někde úplně jinde. Vnoučka nám ani neukázala, prý nemůže, protože to přesvědčení sekty neumožňuje. Život se nám od základu změnil. Zničehonic jsme přišli o dceru i jediného vnuka.
Autor: Nikol Kolomazníková
