S Pavlem jsem žila v manželství 6 let. Máme spolu dnes osmiletou holčičku. Vlastně jsme se vzali především kvůli ní, protože jsem chtěla, aby měla malá Hanka celou rodinu a myslela jsem, že pokud přemluvím přítele k sňatku, bude to záruka toho, že spolu zůstaneme. Bohužel se ukázalo, že jde o pravý opak.
S Pavlem to ze začátku bylo vlastně jenom takové příležitostné povyražení. Občas jsme spolu strávili noc, řekli jsme si narovinu, že to, co mezi námi je, je spíše o fyzické přitažlivosti než o lásce. Přesto jsem k němu začala chovat jisté pocity. Navíc mi přišlo, že je opětuje. I když jsme mohli, ani jeden z nás si během dvou let nenašel partnera. Naopak jsme spolu začali chodit i na večeře, trávit spolu čas i mimo postel.
Otěhotněla jsem a Pavel se k tomu postavil zodpovědně
Zdroj: 123RF.COM
Když jsem Pavlovi oznámila, že čekám dítě, odpověděl, že pokud je jeho, postará se. Neměla jsem mu pochybnosti za zlé, ani já jsem netušila, zda se s někým stýká. Ale ujistila jsem ho, že za celé ty roky jsem s nikým jiným styk neměla. Pavel začal platit výživné, pomohl mi nakoupit pro dcerku výbavu. Náš vztah byl ale stále spíše volnější.
Když byl Elišce jeden rok, napadlo mě, že bych jí měla zajistit stabilní rodinu, stále jsem totiž nevěděla, jestli si Pavel nenajde nakonec někoho jiného. Nabídla jsem mu sestěhování, které přijal. Probrali jsme vážnost našeho vztahu a domluvili se na manželském svazku.
Zdroj: 123RF.COM
Měla jsem Pavla opravdu ráda, ale nikdy jsem ho nemilovala. To je asi také důvod, proč jsme se nakonec po čtyřech letech manželství rozvedli. Choval se ke mně totiž víc jako ke kamarádce, než jako k manželce.
Chtěl získat dceru do své péče. Nikdy mu to neodpustím
S rozvodem jsme souhlasili oba. Vlastně nám naše manželství jenom bránilo v tom, čemu jsme se volným vztahem snažili zabránit. Jenomže když vyrukoval s tím, že by chtěl dceru výhradně do svojí péče, veškeré přátelské sympatie k němu zmizely. Rozvod byl nakonec plný hádek a tahanic, které jsem naštěstí vyhrála. Jenomže Pavel se během procesu změnil. Stala jsem se pro něho jen někým, kdo si zaslouží každý den minimálně pět nadávek a koho může pomlouvat před ostatními.
Pavla jsem poznala v práci. Jenomže jeho tam mají všichni rádi, zatímco já si s kolektivem příliš nerozumím. On si teď ze mě s kolegy tropí legraci a já to nezvládám. Navíc mě každý den zahrne urážkami a já už to nezvládám. Proto přemýšlím o změně zaměstnání. Celá situace je totiž opravdu k nevydržení. Chtěla jsem být žena, která otci své dcery povolí vše. Místo toho jsem získala jenom výsměch a smutek.
Autor: Šárka Cvrkalová
