Přítel mi na naší první schůzce prozradil, že má dvě děti. Chtěl být ke mně upřímný a hned na začátku mě tak postavil před hotovou věc: jsem rozvedený a s bývalou ženou mám dceru a syna. Najednou mě postavil před rozhodnutí, chci být s ním a zvládnu překousnout skutečnost, že má dvě děti!
Rozhodla jsem se to zkusit. Radovan byl totiž po dlouhé době konečně muž s velkým M. Byl hodný, laskavý, pozorný a chytrý. Věděl, co od života chce, měl jasné plány a svou vizi. Jeho povaha mi nesmírně imponovala a to jsem se ještě nezmínila o tom, jak báječný a výjimečný to byl milenec! To mě zkrátka utvrdilo v tom, že dvě děti nebudou v našem vztahu překážka. Jenže to jsem se spletla.
První návštěva byla příšerná
Po čtyřech měsících vztahu, kdy Radovan dospěl k názoru, že je to mezi námi natolik vážné, aby mi mohl konečně představit své děti, jsem se s těmi drobečky měla poprvé setkat. Už jeho rozhodnutí, že mě dětem představí až tehdy, kdy si naším vztahem bude skutečně jistý, mě ranila a já se cítila poníženě. Jako bych těm dětem za to nestála.
První setkání nebylo o nic lepší. Děti byly ostýchavé a neustále se ke svému tatínkovi tiskly. A já cítila, jak ve mně roste žárlivost. Pohled na to, jak se s dětmi mazlí, jak je k sobě tulí, jak je chová, hladí po vláskách, zkrátka jak je miluje, mi byl velice nepříjemný. A já žárlila. Neskutečně moc jsem žárlila.
Zdroj: 123RF.COM
Chtěla jsem ho jen pro sebe
Karolínka a Lukášek, tak se jmenují Radovanovy děti, mě společně s tatínkem začali navštěvovat stále častěji. Radovan byl nadšený, měl totiž pocit, že si s dětmi rozumím a že je nám spolu dobře, proto začal vymýšlet i nejrůznější výlety a společné akce. On si to možná užíval, ale já tiše trpěla. A čím více pozornosti svým dětem věnoval, tím více jsem je nesnášela. Chtěla jsem ho mít jen pro sebe, dělit jsem se nehodlala. Ani s jeho dětmi, které vlastně vůbec za nic nemohly.
Nemůžu je vystát
Před pár měsíci jsme se k sobě s Radovanem sestěhovali. A jeho děti jsou u nás každý třetí víkend v měsíci. Nemůžu je vystát, když mají přijet, jsem naštvaná, protivná a nerudná. Jakmile máme být v jedné místnosti, beze slova se zvedám a odcházím pryč. Nemůžu se dívat, jak je s nimi Radovan šťastný. Chápu, že je rád se svými dětmi, které nade všechno miluje. Já ale jeho děti nenávidím a nechci s nimi trávit čas. Jeho děti mezi nás dva vráží klín a mě ubíjí představa, že jim nedokážu konkurovat. Vždycky totiž oproti mě budou mít navrch.
Autor: Nikol Kolomazníková
