Eliška (30): Náš život řídí tchyně, vybrala dokonce i jména pro děti! Začínám ji nenávidět

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
zena 5
zena 5

S mužem si žena automaticky bere i jeho matku. Manželova maminka mi od začátku přišla až nezdravě ambiciózní. Už před svatbou nám do všeho mluvila. Když se začala plánovat svatba, bylo vesměs všechno podle ní: hostina, místo, hudba, zábava. Myslela jsem si, že si přípravou mojí svatby tchyně kompenzuje zklamání z té svojí. Jenže svatbou její rozhodování o našem životě bohužel neskončilo.


Manžel by jedináček

Můj manžel byl jedináček, proto se na něj matka tak upnula. Odjakživa k sobě měli blízko a já proti jejich vztahu nic neměla. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Manžel svoji matku poslouchal prakticky na slovo. Mohla se ozvat třeba ve dvě hodiny ráno, že potřebuje, aby okamžitě přijel, a on neváhal, vstal a za svojí mámou skutečně jel.

Vadilo mi to. Ale mezi manžela a jeho matku jsem se postavit nemohla. Měla jsem strach, že bych z tohoto souboje nevyšla jako vítěz.

Vybrala nám byt

Po svatbě, kterou kompletně zařídila tchyně podle svých představ, jsme se s manželem rozhodli, že se přestěhujeme do většího. Plánovali jsme rodinu a současný byteček byl pro nás a děti příliš malý. Manžel se samozřejmě zmínil před maminkou, že hledáme bydlení, a ta se toho samozřejmě chytla. Mně se zalíbil byt stranou od centra, kde byl klid, ne takové rušno. Do toho bytu jsem se zamilovala a manželovi se taky líbil.

Jenže pak zavolala tchyně, že nám domluvila byt přímo v centru, odkud to budeme mít všude kousek (a hlavně jen deset minut cesty od místa, kde bydlela ona) a kde nám určitě bude dobře. Prý už to najisto potvrdila, nebylo cesty zpátky. Manžel na to kývl a ještě mamince děkoval, jak krásný byt pro nás našla. A já? Já se přizpůsobila.

Rozhodovala o nás za nás

Zdroj: 123RF.COM

Ani bydlením tchynin vliv na náš život zdaleka nekončil. Svoji moc nad mým manželem projevila ve chvíli, kdy se měl narodit první syn. Já pro něho vybrala jméno Tadeáš a manžel nebyl proti. Ovšem jen do chvíle, kdy tchyně přišla s nápadem, že by se syn mohl jmenovat jako manželův dědeček – tedy František. Nic proti tomu jménu, ale mně se líbilo jiné. Tolik na manžela tlačila, až mě nakonec přemluvil, abychom syna pojmenovali František. O tři roky později se situace opakovala. Měla se nám narodit dcera, kterou jsme chtěli pojmenovat Adélka. Tchyně ale projevila přání (pro mě to byl spíš rozkaz), aby se holčička jmenovala po ní – Anička. Když jsem se jí snažila vzepřít, ztropila scénu, po které mi manžel suše oznámil, že dcera bude Anička. A tečka.

Nežijeme podle svého

Zdroj: 123RF.COM

Svůj život nežiji podle sebe, žiji ho podle tchyně. Ta vybrala školku pro děti, vybírá jim zájmové kroužky, rozhoduje o tom, kam pojedeme na dovolenou nebo kde budeme trávit Vánoce. Rozhoduje o tom, co bychom měli nosit, rozhoduje také o tom, s kým bychom se měli a neměli stýkat. U manžela nemám zastání, protože ten stojí na straně své matky – má ho totiž dokonale omotaného okolo prstu a já nezmůžu vůbec nic.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Problémy matky ponechme stranou, jsou poměrně značné a jasné. Nedokáže se pravděpodobně vzdát svého syna, možná z pocitu, že by přišla o svou hodnotu nebo že by byla sama. Nabízí se otázky, co ji přitahuje na manželovi? Proč si Eliška ještě nedupla a stále tiše trpí? Ve vztahu jí očividně od začátku určité věci vadí, proč je ještě neřešila? Nechce riskovat, že by přišla o partnera? Znamená to, že je raději nešťastná ve vztahu, než aby riskovala, že bude sama? Co jí současný vztah vlastně dává? (Pomineme-li, že nyní má již děti a situace je takováto od samotného začátku vztahu).

Nad těmito otázky by bylo vhodné se řádně zamyslet. Je nutné ve vztahu nastavovat hranice, a to jak uvnitř mezi partnery a potomky, tak i kolem vztahu. Eliška se svým partnerem jsou dospělí a mají právo žít vlastní život, činit vlastní rozhodnutí i dělat vlastní chyby. V tomto případě je třeba rázně a jasně s tchyní celou záležitost asertivně vykomunikovat a případě učinit nezbytné kroky. Tchyně to možná pochopí, možná ne, musí se s tím ale vyrovnat, neboť právo na to být šťastný a pánem svého vlastního života má každý dospělý člověk. O takovéto situaci je možné poradit se i s psychologem, a to jak ze strany Elišky, tak tchyně.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články