Elenu vždy přitahovali mladší muži. Proto se rozhodla hledat na seznamce, aby ji okolí neodsoudilo, když se na ulici ohlížela po dvacetiletých chlapcích. Brzy si začala psát s Romanem, kterému nebylo ještě ani pětadvacet. Když se s ním poprvé sešla, jeho milý úsměv a smysl pro humor jí učarovaly.
Roman tou dobou studoval na vysoké škole. Měl rok před státnicemi, proto chodil jenom na příležitostné brigády. Svou finanční situaci Eleně nijak nezatajoval. Jí ale trvalo dlouho, než jí došlo, že ji pouze využívá.
Někdy si zapomněl peníze, jindy se vymluvil, že má před výplatou
„Věděla jsem, že nemá moc peněz. S tím jsem také u mladšího chlapce počítala. Proto jsem chtěla chodit především do rychlého občerstvení, na pizzu, zkrátka někam, kde se najíme za levné peníze. On si ale mnohem raději dopřál sushi nebo drahou restauraci. Obvykle navíc místo na rande jakožto chlap vybíral on,“ popisuje Elena.
Kdykoli padla volba na rychlé občerstvení, mladík za ni pár stovek zaplatil. Pokud ale skončili v drahé restauraci, dopadlo to tak, že neměl peněženku, nebo tvrdil, že je před výplatou. „Dvakrát předstíral, že hledá peněženku, ale omluvil se, že ji nechal asi doma. Věděla jsem, že to hraje, protože v autobuse potom pro revizora vytáhl lístek, který měl schovaný vždy v ní,“ pokračuje Elena. „Jindy mi zase sliboval, že až mu přijdou peníze za jeho jednorázovou brigádu, pozve mě na velkou večeři, i kdyby ho to mělo stát všechny peníze. Nikdy se to ale nestalo.“
Jednou jsme šli na večeři i s jeho kamarádem. Oba se vypařili před placením. Od té doby ho ignoruji
Byly to asi tři měsíce od začátku vztahu. Roman ten den požádal Elenu, zda by se k nim na večeři nemohl připojit jeho kamarád, který přijel z druhého konce republiky. „Prý jdou po večeři k němu domů a kamarád u něho přespí.“
Elena souhlasila. „Chlapec byl milý, rozuměla jsem si s ním a nijak nám atmosféru nekazil. Předpokládala jsem, že si jídlo zaplatí sám. Také ten den měl Roman po výplatě a já očekávala, že budu platit pouze za svou polévku a salát. Jenomže jsem se spletla,“ svěřuje se Elena. Když se totiž vrátila z toalety, místa jejích společníků byla prázdná. „Chvíli jsem čekala, jestli si třeba také neodskočili. Pak jsem zaplatila všechny tři účty a naštvaná odešla domů.“
Roman ještě toho večera psal, že se omlouvá. Prý musel naléhavě odejít. Proč ale nezaplatil, to nenapsal. „Od toho večera ho ignoruji. Psal mi a volal asi týden v kuse. Potom se situace uklidnila a on se ozval jenom jednou za týden. Je to už tři měsíce, co jsme se neviděli. Poslední zprávu mi napsal před týdnem. Snad už pochopil, že ho dál živit nehodlám.“
Elena
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
