Dominika (45): Nachytala jsem svého manžela s jinou ženou. On se jen rozčiloval, že jsem přišla z práce dřív

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz nevera
muz nevera

Manžela miluji. Dokonce natolik, že jsem si vždy myslela, že mu odpustím úplně cokoliv. A když říkám úplně, myslím tím i věci neodpustitelné. Několikrát jsem přemýšlela, jak bych reagovala, kdyby mě podváděl a vždy jsem sama sebe ujistila, že bych se přes to zkrátka přenesla. Jenomže realita je složitější, než si člověk dovede představit.


Jela jsem na pracovní cestu. Záměrně jsem svému muži řekla falešný datum návratu. Chtěla jsem ho překvapit. Před mým odjezdem na Slovensko totiž dlouho řešil, jak se o sebe sám postará a jak mu budu ten týden chybět. Myslela jsem, že malým překvapením mu to všechno vynahradím. Ukázalo se ale, že jsem mu jen dala záminku, aby nepříjemně překvapil on mě.

Už při příchodu domů jsem měla divný pocit

Když jsem se blížila domů, žaludek jsem měla jako na vodě. Myslela jsem, že to je natěšení na to, až muže zase uvidím. Vlastně nikdy jsme od naší svatby nebyli déle než dva dny od sebe. Nepříjemný pocit ale začal narůstat, když jsem při příchodu do domu uslyšela hlasy a smích z naší ložnice. Nepřemýšlela jsem ani chvíli a otevřela dveře.

Zdroj: 123RF.COM

Spatřila jsem něco, co jsem nechtěla. Cizí ženu nahou s mým mužem v naší manželské posteli. Jejich smích okamžitě utichl. Nezmohla jsem se na slovo, zavřela jsem dveře a šla si sednout do kuchyně. Čekala jsem dobrých patnáct minut, než konečně můj muž v županu přišel a sedl si ke stolu vedle mě.

Očekávala jsem omluvu. Naopak mi ještě vynadal

Myslela jsem, že spustí s omluvami. Byl ale potichu, tak jsem se zeptala, kdo to je. Odpověděl, že kolegyně z práce. Pak se na mě zadíval, ale ne lítostivě, jak jsem čekala, ale naštvaně. Zeptal se mě, co jsem čekala, když jsem si na týden odjela někam na Slovensko. Byla jsem zaskočená a nezmohla jsem se na slovo. Přidal proto ještě informaci o tom, že kdybych se nevracela dřív, než jsem mu řekla, nic by se nestalo.

Rozplakala jsem se, vzala kabát a šla ven. Zůstala jsem přes noc u kamarádky. Když jsem se ráno vrátila, muž seděl u stolu, jako by se od včerejšího dne ani nepohnul. Věděla jsem ale, že si došel minimálně pro flašku, která stála poloprázdná před ním. Omluvil se mi, řekl, že to byl jen úlet, že jsem mu chyběla a on zkrátka zklamal.

Snažím se mu odpustit každý den. Je to už pár měsíců, ale stále na to musím myslet. Nespíme spolu, bavíme se spíše z donucení. Myslím, že už nikdy nic nebude takové, jako dřív.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články