Dita: Přítel chce, aby jeho rodiče nezjistili, že kouřím. Připadám si jako puberťák, mimochodem je mi 42

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
nechce koureni
nechce koureni

Martin je téměř dokonalý muž. Je pohledný, milý, rád cvičí a bere mě na romantické procházky. Také má dobrou práci a podrží mě v jakékoli situaci. Jsme spolu už tři roky a já jen tiše doufám, že se brzy rozhoupe k žádosti o ruku. Úplně bezchybný ale není nikdo. Martinovi totiž strašně záleží na tom, co si myslí jeho rodiče.

Je samozřejmě v pořádku, že chce, abych s jeho rodinou vycházela v dobrém. Jenomže potenciální tchýně s tchánem by mě měli brát takovou, jaká jsem. Já akceptuji jejich víru, snažím se před nimi příliš nevtipkovat o náboženství, ačkoli se to někdy přímo nabízí. Jsou zkrátka takoví, já je obdivuji za to, že si i v dnešní době dokážou udržet svůj názor a ačkoli se s nimi v lecčem neshoduji, myslím, že jsou to skvělí lidé.

Kouřím už deset let. Před nimi to nesmím dát najevo

Zdroj: 123RF.COM

Martinovi nikdy nevadilo, že kouřím. Věděl to, když jsme spolu začínali chodit. Když mě poprvé bral k rodičům a požádal mě, abych před nimi nedala nic najevo, chápala jsem, že při první schůzce je důležité zapůsobit. Jenomže od té chvíle se při každé návštěvě musím šíleně omezovat.

Nejen, že nesmím zajít ven na zahrádku a zapálit si. Nesmím se o cigaretách ani bavit, což je problém, protože se často bojím, že se přeřeknu. Někdy volím slova tak pečlivě, že mluvím o věcech, o kterých ani sama mluvit nechci. A to vše jen proto, abych vynechala téma kouření. Navíc nesmím kouřit ani bezprostředně před jejich návštěvou, protože bych mohla být cítit kouřem a oni by prý vše prokoukli.

Myslím, že by to pochopili. Nejsem přece puberťák

Tak, jako já chápu Martinovi rodiče, oni by jistě pochopili mě. Vím sice, že mají k cigaretám špatný vztah, ale kouřím přece já, ne jejich syn. Navíc nemají právo svému synovi říkat, s kým má nebo nemá chodit. On se ale očividně bojí toho, že by dostal přednášku. Nevím, jak jinak si to vysvětlit.

Martin je skvělý, ale neměl by mě před rodiči nijak měnit. Jsem, jaká jsem. A on to přijal. Oni to buď vezmou tak, jak to je, nebo se s nimi zkrátka přestanu vídat. Toho se ale nebojím, myslím, že se spíše zasmějí tomu, jak kvůli takovému nesmyslu Martin panikaří. Chystám se jim při nejbližší návštěvě všechno říct. Doufám, že to proběhne hladce.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články