Rodinnou pohodu a příjemnou sváteční náladu byste na Štědrý den u Dity hledali asi jen stěží. Pro většinu z nás jsou Vánoce nejkrásnějšími svátky v roce, kterých se nemůžeme dočkat. Dita to má přesně naopak – stačí si představit, že se s rodinou sejde u stromku, a dělá se jí zle.
Každý rok je v rodině Dity a jejího manžela zvykem, že se u nich doma sejde širší okruh rodiny. Mají prostorný dům a pravidelně k sobě zvou nejen rodiče, ale také sourozence, tety a strýce s rodinami. Kdekdo by řekl, že právě o tom přece Vánoce jsou, že je rodina pohromadě. Jenže…
Vídáme se jen jednou do roka
Svoji rodinu miluji a položila bych za ni život. Pravidelně se stýkáme s rodiči, se kterými máme oboustranně dobré vztahy.
Jenže manžel byl odjakživa zvyklý trávit Vánoce v okruhu i širší rodiny a tento zvyk přenesl i do našeho společného života.
Proto jsme začali už před lety zvát k nám domů na Štědrý den nejen rodiče, ale i sourozence s rodinami, sestřenice, strýčky – zkrátka široké příbuzenstvo.
Problém je v tom, že kromě rodičů se s ostatními členy rodiny nestýkáme častěji než právě jednou do roka. A vždycky to stojí za to.
Představa společně strávených Vánoc je mi proti srsti
Zatímco s rodiči vycházíme skvěle, pokud jde o sourozence, tety nebo sestřenice, jsou naše vztahy chladné.
Proto je mi proti srsti představa, že mám jako každý rok strávit nejkrásnější svátky v roce s lidmi, které nemám ráda.
Nejsem nelida, ale kupříkladu moje teta neuznává svátky, nejraději by neslavila ani Vánoce a tenhle svůj negativní postoj přenáší na nás ostatní.
A sestřenice od manžela? Ta si žije na vysoké noze, nosánek má pěkně nahoru a všem nám dává najevo, že oproti ní nejsme nic.
Krásné svátky? Omyl! Jen jedna velká přetvářka!
Jsem zastánce názoru, že Vánoce nejsou o dárcích, ale právě o tom, že mají být blízcí spolu a prožít spolu kouzelné svátky.
Ale u nás to vůbec není o pohodě a idylce, ba spíše naopak. Je to jedna velká přetvářka. Vidíme se jednou do roka a na jeden jediný den se tváříme, že se vlastně máme rádi.
Jenže se nemusíme a je to vzájemné. Nesdílíme stejné názory, každý žijeme úplně jinak a jeden druhého nepotřebujeme.
Mám toho plné zuby. Každý rok pustím k sobě domů lidi, které nemám ráda a přetvařuji se, že tomu tak vlastně není.
Vánoce jsou a za rohem a místo toho, abych se na ně těšila, je mi zle z představy, že opět budu nucena hrát divadélko.
Autor: Nikol Kolomazníková
