Dalibor je přesně ten typ muže, o kterém sní snad každá svobodná žena. Je romantický, pozorný, umí naslouchat a je oporou v dobrém i zlém. Zdá se vám to jako vystřižené z nějaké pohádky? I já bych to tak vnímala. Působí to tak dokonale, že by člověk řekl, že to snad ani pravda být nemůže. Dalibor je v mých očích perfektní. Jen jedinou chybičku v jinak dokonalé vizáži má, je totiž na vozíčku.
Nabídla jsem pomoc vozíčkáři
Poznali jsme se v obchodě, kde jsme oba nakupovali. Všimla jsem si mladého muže na vozíku, jak sedí u regálu a rozhlíží se okolo sebe. Vypadal, jako by potřeboval pomoc, proto jsem ho oslovila. S ruměncem ve tvářích mě požádal, zda bych mu mohla podat plechovku fazolí z horní police, na kterou bohužel nedosáhne.
Zdroj: 123RF.COM
Ani nevím, čím to bylo, ale něčím mě okamžitě okouzlil. Proto jsem litovala, že jsem ho nechala jen tak „odejít“, aniž bych si řekla třeba o telefonní číslo. Další dny jsem proto chodila do obchodu v naději, že ho třeba potkám znovu. A potkala!
Nevěřil mi, že o něho mám zájem
Něco mě k Daliborovi neskutečně táhlo, jenže on veškeré mé pokusy o jakékoli sblížení odmítal. Byla jsem nešťastná a myslela si, že se mu třeba nelíbím. Až po nějaké době se mi svěřil, že vůbec nevěřil tomu, že by o něho mohla mít zájem holka jako já. To byla poslední kapička do našeho pohárku lásky, protože od toho dne jsme spolu začali chodit.
Rodiče ho nepřijali
Dva měsíce po seznámení jsem Dalibora představila rodičům. Jelikož bydlí v domě bez výtahu, pozvali jsme je k Daliborovi do bytu, kde jsem poslední týdny víceméně bydlela i já. Rodiče byli v šoku, když viděli, s kým se jejich jediná dcera dala dohromady. Sice to toho večera na sobě nedali znát, ale Dalibora neschvalovali a jako mého partnera ho nepřijali.
Zdroj: 123RF.COM
Vzala jsem si muže na vozíku
I přes nesouhlas rodičů jsem si Dalibora po roce našeho vztahu vzala. Sám mě několikrát přesvědčoval, ať si své rozhodnutí dobře rozmyslím. Často o sobě mluvil jako i přítěži, jako o kouli na noze, kterou bych v manželství neustále tahala s sebou. Moje láska k němu ale byla den ode dne silnější, proto jsme si loni v létě řekli své „ano“.
Rodiče se svatbou nesouhlasili, ostatně jako s naším vztahem celkově. Já od začátku moc dobře věděla, do čeho jdu, a nebála jsem se ukousnout si tak velké sousto. Dalibor má zlaté srdce a skutečnost, že je po nehodě na vozíčku, mě nemohla odradit od toho, abych vedle tohoto muže chtěla strávit zbytek života. I když to nebude „projížďka růžovým sadem“, jak Dalibor často říká. Rodiče mi vyčítají, že jsem si zkazila život. Matka mi dokonce jednou v zápalu rozhořčení řekla, že si pro mě vysnila někoho lepšího. Její slova mě zasáhla stejně tak jako postoj rodičů k mému muži. Nic to ale nemění na tom, že jsem vedle svého vozíčkáře šťastná.
Autor: Nikol Kolomazníková
