Mezi sourozenci je přirozené, že se občas pohádají i kvůli naprostým nesmyslům. Obvykle se ale do pár hodin usmíří a jsou z nich opět vzájemně se milující děti. A tak to bývalo i v rodině Denisy, která nám zaslala tento příběh. Před rokem se ale mezi jejími dětmi něco změnilo. Donedávna nechápala, proč spolu najednou tak moc nevychází. Když zjistila pravdu, byla skutečně zaskočená.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky z Liberce, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„S manželem jsem otěhotněla poprvé před deseti lety. Míšovi je dnes devět a má o tři roky mladší sestru Amálku. Už odmalička se hašteřili, ale vždy se mezi nimi každá hádka urovnala. Před rokem se spolu však najednou přestali bavit a trvalo opravdu dlouho, než jsem přišla na skutečný důvod,“ vypráví Denisa.
Míša o sestře vůbec nemluvil. Ona o něm jen ve zlém
Denisa říká, že to všechno začalo asi před rokem. Sourozenci se najednou přestali úplně bavit. Amálka požádala o vlastní pokojíček. Jelikož v rodinném domě byla možnost změny, dostala ho. „Ani jí nevadilo, že je mnohem menší než ten společný, co do té doby měli s Míšou. Chtěla zkrátka jen vlastní,“ vzpomíná Denisa.
„A od té doby jsme si s mužem začali všímat, že se spolu děti nebaví. Utichly sice vzájemné hádky, ale také společné hraní. U jídla na sebe jen zlostně koukali. Když jsme s Míšou chtěli o Amálce mluvit, vždycky změnil téma. Ona o něm říkala, že je to hlupák. Když jsem ji napomenula, vždy uraženě odešla do pokojíčku,“ říká čtenářka.
S manželem si zpočátku mysleli, že je to kvůli dospívání a také kvůli rozdílnému pohlaví dětí. Brzy ale u známých zjistili, že jiné děti se chovají naprosto jinak. Rozhodli se proto konečně dostat z Amálky pravdu.
Míša by nám nic neřekl. Ani Amálka zpočátku nechtěla mluvit
„Věděli jsme, že s Míšou nebude žádná řeč. Proto jsme si sedli společně raději s Amálkou, aby nám vysvětlila, proč je podle ní Míša tak špatný. Dlouho mlčela a nechtěla říct pravdu. Nakonec z ní ale vypadlo, že ji bratr ve škole šikanuje. Nevěřila jsem vlastním uším.“
Když začala chodit Amálka do první třídy, starší chlapec velmi oblíbený u svých spolužáků se jí začal posmívat. Zpočátku to byla jenom legrace, jenomže když se parta Míšových kamarádů přidala, on neodolal a začal sestřičce ubližovat. „Bral jí svačiny, posmíval se jí kvůli vzhledu, ztrapňoval ji před ostatními. Bála se cokoli říct, a tak to řešila tím, že začala bratra nenávidět. A my si celý rok ničeho nevšimli,“ lituje Denisa.
Celá rodina začala docházet k psychologovi na rodinné konzultace. Ve škole se rodiče o situaci zmínili a učitelé slíbili, že dají na děti pozor. „Míša se ke všemu přiznal, sám prý neví, proč to dělá. U psychologa často vybouchne a chová se neočekávaným způsobem, vidíme ale, že se snaží se sebou něco dělat. Je to nejspíš naše vina, že jsme si ničeho nevšimli. Teď musíme vše napravit a udělat z dětí opět správné sourozence,“ končí příběh Denisa.
Autor: Šárka Cvrkalová
