Dceru vyhodili ze školy. Řekla nám to až po dvou letech

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
divkastudium
divkastudium

S manželem jsme byli na Kristýnu vždycky hrdí. Ať se ve svém životě rozhodla jakkoli, podpořili jsme jí, když se jí něco nedařilo, stáli jsme na její straně a snažili se jí pomoci jak psychicky, tak v případě nutnosti i materiálně. Co jsme ale neskousli bylo, když nám takovou dobu lhala.


Jako velmi nadějná studentka dokončila gymnázium maturitou s vyznamenáním. Jelikož ji vždy bavilo psaní, rozhodla se jít studovat Akademii žurnalistiky do Prahy. Pomohli jsme ji se zajištěním koleje, slíbili, že ji budeme posílat měsíční kapesné, aby měla za co jíst. Samozřejmostí bylo, že si najde práci a pokusí se osamostatnit.

Ze školy byla nadšená už v den otevřených dveří, na kterém jsme se byli podívat s ní. Sympatický učitelský sbor, skvělé praxe, vysoká úroveň. Školné jsme zaplatili na celý rok dopředu a slíbili, že v případě nutnosti pomůžeme i s dalšími roky, samozřejmě za předpokladu, že si na část přivydělá brigádou.

Vídali jsme se jednou do měsíce, lhala nám do očí

Volali jsme si jednou do týdne a jednou za měsíc přijela na víkend domů. Vyprávěla nám své zážitky ze školy, z koleje, mnohem více se ale zmiňovala o práci, kterou si našla. Ze srandy jsme ji pošťuchovali, že mluví pořád jen o práci a měla by se více věnovat škole. Netušili jsme ale, že vlastně už dávno nestuduje a všechny ty zábavné historky se spolužáky si vymýšlí.

Přispěli jsme jí na neexistující školné

Zdroj: anelina/123RF.COM

Po prázdninách prvního roku nás poprosila, jestli jí nepřidáme pět tisíc na školné, že si bohužel nestihla přivydělat dostatek. Divili jsme se, protože podle jejích historek trávila v práci den i noc, ale přesto jsme jí peníze dali. Byli jsme zkrátka hrdými rodiči, jejichž dcerka má před sebou díky prestižní škole dobrou budoucnost…

Když se to provalilo, přestali jsme úplně komunikovat

Vlastně se prořekla její kamarádka, která u nás jednou přespávala. Večeřeli jsme tehdy všichni společně a otec se ptal na školu. Linda se myslím jmenovala, pronesla něco jako: „Myslíš tu školu, ze který tě v půlce prváku vyhodili?“ Kristýna tenkrát utekla od stolu, s kamarádkou se pohádala. Druhý den musela s pravdou ven. U snídaně nám vysvětlila, že se nás bála zklamat, protože jsme do ní vkládali veškeré své naděje.

Tak to podle nás ale vůbec nebylo. Využila nás, peníze, co jsme jí dali na školu, prý utratila za tetování. Odpustili bychom jí vyhazov ze školy, ale všechny ty lži a výmysly zkrátka zapomenout nelze. Vymýšlela si kamarády, učitele, zážitky z přednášek. Poslední dva roky naší komunikace byly jedna velká lež.

Manžel nyní s dcerou nemluví vůbec. Při sebemenší zmínce o ní mění téma. Já s ní komunikuji jen na Vánoce. Nepřejeme ji nic zlého, ale podvedla nás a to se zkrátka těžko odpouští.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články