Do Anety jsem se zamiloval, když mi bylo dvacet tři let. Že je o pět let starší, mi nevadilo. Fascinovala mě její dobrodružná povaha, její krása a chuť s jakou se vrhala do každé nové výzvy. Každý týden podnikala něco nového. Jednou to byl seskok padákem, jednou Bungee jumping, další týden profesionální jízda ve sportovním voze.
Na ženu byla zkrátka velmi odvážná a chtěla si užívat každý den. A musím se přiznat, že do některých adrenalinových zážitků natlačila i mě. I když jsem se zprvu v některých případech bál, nakonec to bylo skvělé odreagování a chápal jsem, proč žije tak, jak žije.
Vycestovala do Afriky a já byl smutný, že mě nevzala s sebou
Aneta pracuje jako fotografka pro jeden vědecký časopis. Když mi oznámila, že jede na týden do Afriky, ptal jsem se, zda bych nemohl s ní. Z finančních i pracovních důvodů mě ale vzít nemohla. Prý nebude mít moc osobního volna a její cestu hradí zaměstnavatel. Můj pobyt by stál velké peníze. A tak i když smutně, čekal jsem na ní týden doma. Byl to tehdy zhruba rok, co jsme byli spolu. Ale věřil jsem tomu, že ona je ta pravá a sestěhovali jsme se proto poměrně brzy.
Cestovatelská mánie začala asi měsíc po jejím návratu
Asi měsíc po návratu z Afriky se rozhodla, že by se na safari chtěla podívat ještě jednou bez doprovodu pracovního týmu. Neměla totiž dostatek času, aby si všechno dobře prohlédla a místo ji velmi lákalo. Chtěla mě vzít s sebou, jenomže finanční situace mi to nedovolila. Trochu se mě dotklo, že s klidem odjela beze mě. Navíc téměř na měsíc.
Skoro se mi neozývala, stýskalo se mi a měl jsem o ni starost. Když přijela, vyprávěla mi nejrůznější historky a zážitky, vůbec nechápala, proč jsem zklamaný. Snažil jsem se jí vysvětlit, že je mi líto, že jsem byl doma sám. Na to mě pozvala na další výlet, tentokrát do Španělska. Finančně bych to sice zvládl, ale jelikož to bylo narychlo a opět na měsíc, v práci jsem se nedokázal uvolnit.
Sotva se vrátila, zase někam vycestovala
Doma se nikdy nezdržela déle než týden. Spojovala cesty za zážitky s pracovními cestami. Někdy mě přemlouvala, abych jel s ní, jindy mi vyloženě zakázala se jí do cestování montovat. Byli jsme spolu přes dva roky. Pořád jsem ji miloval a kdykoli byla doma, užíval jsem si její přítomnost.
Samozřejmě, že mi to lezlo na nervy. Říkal jsem si ale, že má právo na to užívat si života. Myslel jsem, že ji to brzy přejde a zůstane se mnou doma. Jenomže po návratu z jednoho zahraničního výletu mi oznámila, že se chce rozejít. Nevídáme se tak často a ona ke mně zkrátka přestala cítit to, co cítila na začátku. Uznávala, že je to její chyba, ale nedokázala se od cestování odtrhnout.
Prosil jsem ji, aby mi dala šanci. Že budu cestovat s ní, že se přizpůsobím. Ale ona věděla, jak důležitá pro mě je moje vlast i práce. Nejsem a nikdy nebudu dobrodruh jako ona. Rozhodla se nehledat vážný vztah a žít raději na cestách. Rozchod jsem několik dní oplakával. Její charakter ve mně zkrátka zanechal hlubokou jámu. Tak složitá osobnost se totiž složitě opouští, ale k jejím povahovým rysům velmi snadno přirostete.
Autor: Šárka Cvrkalová