Z nové práce byla Dáša nadšená. Měla poměrně hodně volného času, vysoký plat, rozuměla si se svým šéfem. Dva roky tak fungovala jako normální zaměstnanec. Jenže kvůli jejím výsledkům se z ní stal ředitelův oblíbenec, což vedlo k tomu, že teď dělá i věci, které se jí příčí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Můj šéf je skvělý chlap. Je spravedlivý, milý, nic mu nemám za zlé. Ale právě proto, aby si udržel tenhle svůj obraz před ostatními ve firmě, má taky trochu problém s tím vyjádřit se, když se mu někdo nelíbí,“ popisuje Dáša.
„Snad nikdy jsem ho neviděla, že by osobně někomu řekl, že něco dělá špatně. Vždycky se to projeví jenom na výplatní pásce. A aby dal někomu slovně výpověď? Na to si najímá ty, kterým věří.“
Stal se ze mě firemní vyhazovač
Jak se Dáša ve své pozici zlepšovala, její šéf si ji začal držet čím dál tím blíž. Nakonec se stala něčím jako jeho sekretářkou. „Mám na starosti papírování a dokumentaci stejně jako dřív. Jsem ale něco jako jeho pravá ruka,“ říká Dáša.
I když má čtenářka ve firmě vlastně stejnou pozici jako ostatní, dostává stejný plat a chodí ve stejný čas domů, celá kancelář si uvědomuje, že se stala ředitelovou ovečkou.
„Občas si mě ředitel zavolá do kanceláře a řekne mi, co se mu za poslední týden nelíbilo. Obvykle to zahrnuje nějaké připomínky k práci mých kolegů, je potom na mně, abych jim to přetlumočila.
Někteří to berou lépe, vědí, že jenom dělám to, co po mně šéf chce. Jiní si myslí, že se tvářím důležitě, protože jsem jeho miláčkem. Já to nedělám ráda, ale plním své povinnosti jako jeho zaměstnankyně,“ dodává.
Nejhorší ale podle Dáši je, když se šéf rozhodne někoho z jeho pozice vyhodit. To se stalo zatím teprve třikrát, pokaždé to ale byla ona, kdo dostal za úkol to nebožákovi sdělit. „Řekla jsem jim, aby si sbalili věci a šli pak jenom podepsat k šéfovi do kanceláře papíry. Bylo mi hrozně,“ svěřuje se.
Vyhodila jsem pracovníka na jeho narozeniny
Před nedávnem dostala Dáša od ředitele za úkol oznámit jednomu z nováčků, že ve zkušební lhůtě se příliš jako pracant neukázal, takže končí.
„Nebyla jsem z toho nadšená, nicméně byl u nás jenom chvíli, takže jsem mu to zkrátka řekla tak, jak to je. Oznámila jsem mu, že máme lepší uchazeče a že doufám, že najde jinou dobrou práci.“
Na to muž zareagoval slovy, která Dáša nečekala. „Usmál se na mě a řekl mi, že lepší dárek k narozeninám snad ani dostat nemohl. Když jsem později vyprávěla šéfovi, že jsme vyhodili oslavence, oznámil mi, že to ví.“
Čtenářka tvrdí, že se jí v tu chvíli až zvedl žaludek nad tím, co po ní vlastně ředitel chtěl. „Chápu, že jsme nováčka vyhodili, ale když si uvědomil, že je to jeho velký den, mohl alespoň počkat,“ říká.
Od toho dne pochybuje Dáša o tom, že je její šéf citlivý a nedokáže sám dát výpověď. Spíš si myslí, že se snaží udržet si svou vlastní image za cenu té její. „S tím ale nic neudělám. Hádat se s ním by nemělo cenu, nechci si dělat na pracovišti zlou krev,“ dodává.
Autor: Šárka Cvrkalová
