Daniela se narodila v Praze a donedávna nikdy nepoznala nic jiného než ruch velkoměsta. Ani po ničem jiném podle svých slov nikdy netoužila. Až loni v létě prožila prázdniny na venkově a pochopila, že vesničtí muži jsou úplně jiní než ti z města. Nakonec se ale přece jen rozhodla vrátit ke starému životu. „Změna není nic pro mě, na to už jsem stará,“ říká.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Jako učitelka mám prázdniny stejně jako žáci,“ vysvětluje. „Když se mi proto naskytla příležitost na dva měsíce odjet na venkov, rozhodla jsem se jí využít. Celé to vzniklo vlastně náhodou. A jelikož žiju sama a vlastní děti nemám, nic mě v Praze v malém bytě nedrželo.“
Kamarád mě pozval na venkovský statek
Daniela několik dní před prázdninami potkala ve městě starého známého. „Neviděla jsem ho mnoho let. Měl čas, a tak jsme si spolu sedli a on mi vykládal, že vlastní statek na venkově. Když jsem projevila zájem o vesnický život, pozval mě, abych se u nich ubytovala. Nejdřív jsem protestovala, protože jsem vyloženě pražský člověk, ale nakonec jsem si řekla, proč ne,“ popisuje čtenářka.
Ačkoli plánovala Daniela zůstat na statku jenom pár dní, venkovská pohoda ji uchvátila. Navíc jí kamarád ze známosti zlevnil ubytování. „On i jeho bratr se mi hodně věnovali. Ukázali mi vesnici, poprvé v životě jsem se svezla na koni. I když drůbež a prasata jsem neocenila a oni se mi smáli, že jsem Pražačka, já cítila, že život na vesnici je úplně jiný, možná i lepší.“
Po čtrnáct dnech to mezi Danielou a bratrem kamaráda začalo jiskřit. „Hodně jsme si povídali, pořád mě někam zval, uměl skvěle vařit. Začala jsem svému pobytu na statku říkat léto s kovbojem, protože rád nosil kostkované košile, klobouk a miloval svého koně Apola. Když o nás po měsíci začali mluvit jako o páru, cítila jsem se nepříjemně,“ vykládá Daniela. „Líbil se mi a nebylo tajemstvím, že mezi námi něco je. Ale já to rozhodně neviděla jako trvalý vztah.“
Nakonec jsem musela odjet. Vztah jsme ukončili, i když nám spolu bylo dobře
Daniela i její nový přítel věděli, že po prázdninách se bude muset vrátit do Prahy. „Několikrát mě přemlouval, abych zůstala. Prý bych si mohla najít práci jako učitelka v místní škole, bydlet s ním i jeho bratrem na statku. Jenomže mně by chyběly pražské bary, moje třída a tak trochu i ten městský ruch. V některých ohledech je sice venkov nádherný, ale pro někoho, kdo vyrostl v Praze, by byla změna náročná.“
Jelikož bylo jasné, že dojíždět do Prahy by vzhledem k časové náročnosti Danielin přítel nemohl, musel vztah skončit. „Dodnes si píšeme a já doufám, že třeba za rok přijedu opět na prázdniny. Ale vážný vztah z toho nejspíš ani tak nikdy nebude. Čekám zkrátka, až si najdu nějakého Pražáka, se kterým se sestěhuji a budu s ním mít rodinu.“
Autor: Šárka Cvrkalová
