Ten den byl nejšťastnějším dnem v mém životě. Adam mě požádal o ruku, já řekla ano a těšila se na společný život, který spolu strávíme. Byli jsme spolu už šest let a plně jsem mu důvěřovala i přes to, že se mi před čtyřmi lety přiznal k nevěře.
Řekl ale, že to bylo v opilosti a já nikdy nechtěla slyšet s kým. Rozhodla jsem se to zkrátka přejít. Navíc v době svatby to byla dávno zapomenutá historie.
Byli jsme šťastní
U oltáře zářil štěstím. Nikdy by mě nenapadlo, že ho něco trápí. Řekli jsme si svá ano, vyměnili si prstýnky a strávili spolu romantickou svatební noc. Svatební cestu do Řecka jsme měli naplánovanou už velmi dlouho. Užívali jsme si týden slunce pláže a novomanželské lásky. Až po příjezdu domů jsem si všimla, že něco není v pořádku.
Zdroj: 123RF.COM
Jako by Adama něco trápilo. Připadal mi duchem nepřítomný, několikrát během čtrnácti dnů zaspal do práce, po večerech se se mnou odmítal fyzicky sblížit. Ptala jsem se, jestli se něco děje, myslela jsem, že to má nějakou spojitost se svatbou, ale on se vždycky jenom usmál a ujistil mě, že je všechno v pořádku. Když mi měsíc po líbánkách napsal z práce zprávu, že si večer musíme promluvit, hned mi bylo jasné, že se děje něco závažného.
Mluvil pomalu a jeho slova bolela
Seděli jsme u jídla a dlouho trvalo, než začal mluvit. Poslouchala jsem ho, nepřerušovala ho. I když jsem z jeho slov byla stále smutnější. Ten omyl tenkrát před lety prý byla moje sestra. Sestra, se kterou se vídá téměř denně, protože jsem si s ní velmi blízká. I když k ní nic necítí, musí si neustále vyčítat, co tenkrát provedl. Prý si po svatbě tak nějak uvědomil, že doufal, že se jeho výčitky svědomí po těch letech třeba ztratí, ale naopak to, že jsme nyní skutečně pár, ho přimělo se nad celou situací znovu zamyslet.
Odpustila jsem mu, ale on o to nestál
Odpustila jsem mu cokoli. Odpustila jsem i to, že mi byl nevěrný s mou sestrou. Bylo to jednou a byl opilý. Navíc se mi sám přiznal, to já nikdy nechtěla slyšet, s kým mi tenkrát zahnul. Myslela jsem, že se mi chce jenom svěřit, vzala jsem ho za ruku a řekla, že mu odpouštím. On se ale odtáhl, řekl jenom „Já vím, proto se musíme rozejít,“ a vstal od stolu. Nechápala jsem to. Snažil se mi vysvětlit, že jeho svědomí mu zkrátka nedovolí se mnou být. I když mě miluje, to, co udělal, ho pronásleduje dlouho a potřebuje pauzu.
Jsou to dva měsíce, co se nevídáme. Adam si našel psychologa. Já si promluvila se svou sestrou a ujistila jsem jí, že jí nic nevyčítám. Nechci, aby jeden večer zničil moje manželství i rodinné vztahy. Stále doufám, že se ke mně Adam brzy vrátí, že potřebuje pouze čas, aby se ze svého problému dostal. Pauza přece nemůže trvat na vždy.
Autor: Šárka Cvrkalová
