Ve svém životě jsem se zamiloval zatím jenom jednou a doplatil jsem na to. Láska je teď pro mě tak trochu tabu, protože se bojím, že bych mohl dopadnout jako v posledním případě. Byl jsem naivní a možná jsem se až moc snažil a nakonec jsem z toho vyšel jako naprostý hlupák.
Poznal jsem Alici
Alice je o dva roky mladší než já. I když je to už dávno, co jsem do ní byl zamilovaný, pořád musím konstatovat, že je to opravdu krásná žena. Možná to mě tenkrát okouzlilo, možná její skvělý prospěch ve škole, možná to, jak byla zkrátka ve všem dokonalá. Přistěhovala se z jiného města, a proto nikoho neznala. Byl to sice už třetí ročník na vysoké škole, takže se s dospělými lidmi neměla problém normálně seznámit, přesto jsme my ostatní vedli hovor tak nějak plynule a ona byla první měsíc dost zamlklá.
Zdroj: 123RF.COM
To se ale změnilo a ve třídě si našla spoustu přátel. Začal jsem o ní zjišťovat nějaké ty osobní informace, a čím víc jsem se s ní bavil, tím víc jsem začínal mít pocit, že jsem se zamiloval. Prohodili jsme jen pár slov, než abychom opravdu navázali rozhovor, bavila se spíše s jinými spolužáky. Alespoň zpočátku.
Dával jsem jí svoji přízeň docela najevo a nejdřív se zdálo, že se jenom ztrapňuji. Hloupými vtipy jsem ji neohromil a spolužáci se mi jenom smáli, protože poznali, jak beznadějný jsem. Změnili na čas názor, když přijala moje pozvání na skleničku. V restauraci jsem tenkrát nechal poměrně slušnou částku za večeři, ale těšilo mě, že si chce schůzku zopakovat.
Zdroj: 123RF.COM
Jednou za týden jsme chodili do drahé restaurace, já vždy zaplatil, bavili jsme se jako nejlepší přátelé a já stále čekal, kdy se někam posuneme. Jednou mi vyprávěla, že u nich má doma spát babička, se kterou se, kdo ví proč, dvakrát nemusí. Využil jsem situace a nabídl ji, že může zůstat přes noc u mě. K mému překvapení souhlasila. Myslel jsem, že bych ten večer mohl udělat další krok.
Bydlel jsem sám v malé garsonce. Nepořádek komentovala poměrně tvrdými slovy. Věděl jsem, že nemám uklizeno, ale s návštěvou jsem nepočítal a čekal jsem spíš vděk, takže se mě to dotklo. Ustlal jsem jí na gauči, a když jsem jí přál dobrou noc, chtěl jsem ji letmo políbit na čelo. Čekal jsem i odmítnutí, ale to, že mi začne nedávat a ptát se „Kdo si myslíš, že seš?“ to jsem nečekal. Jako bych byl nějaký odpad. Přesto jsem se omluvil a šel si lehnout.
Ráno jsem se jí chtěl ještě jednou omluvit, ale byla pryč. Ve škole se chovala, jako by se nic nestalo. Dokonce se mě ptala, kdy spolu zase zajdeme na večeři. Na otázku, proč to dělá, mi odpověděla, že má ráda dobré jídlo a já jsem zkrátka kamarád, který za ní rád zaplatí. Otočil jsem se a odešel. Několik dní jsem poslouchal její kamarádky, jak si o mně povídají a dělají si ze mě legraci. Naletěl jsem jako ten největší blázen na světě. Jen mě využívala.
Autor: Šárka Cvrkalová
