Už jako malá jsem se léčila u psychologů. Měla jsem problémy zapadnout ve škole, kamarádi pro mě byli cizím slovem, věčně jsem byla sama v pokoji s hračkami a pláčem. A to především proto, že maminka při mém porodu zemřela a otec mě do mých sedmi let psychicky i fyzicky týral, než na to přišli babička s dědou.
V jejich péči se mi sice dostalo lásky i odborné péče kvalifikovaných profesionálů, moje rané dětství na mně ovšem zanechalo jisté jizvy. Proto jsem s návštěvami psychologa nepřestala, ani když jsem začala chodit na vysokou. Sice jsem omezila pravidelnost, bylo ovšem fajn si s někým popovídat, kdykoli se něco dělo. Trvalo totiž dlouho, než jsem byla schopna svěřovat se se svými osobními problémy někomu jinému, než známému doktorovi.
Změna nastala, když jsem poznala Štěpána
Bylo mi třicet pět a konečně jsem začala někomu důvěřovat. Ani vlastním prarodičům, kteří pro mě vždy udělali, co jen mohli, jsem neřekla všechno. Ale Štěpán byl výjimečný. Zamilovala jsem se a vůbec poprvé se někomu začala svěřovat úplně se vším. Cítila jsem se v jeho přítomnosti v bezpečí. Moje stavy úzkosti pro něj byly dobrodružstvím, které překonal, aby se dostal hlouběji do mého nitra.
A tak jsem si ho nakonec vzala a zdálo se, že našemu vztahu vůbec nic nebrání. Jenomže bohužel jsem po několika letech štěstí pochopila, že mojí komplikovanou osobnost pravděpodobně jen tak někdo nezachrání.
Zdroj: 123RF.COM
Už toho na něj bylo zkrátka příliš. Nemám mu to za zlé
Ačkoli jsem se v jeho přítomnosti cítila mnohem lépe než sama, úzkostí jsem se nezbavila. Občas byly mírné, jindy jsme je proplakali s manželem oba. Věděla jsem, že ho trápím. Nakonec se ukázalo, že ani on je nedokáže překonat. Když mi byla diagnostikována psychóza, Štěpán ode mě odešel. Neměla jsem mu to za zlé. Vím, jaké to je, žít s někým šíleným. Když mi ale řekl, že nebude s bláznem, byl to ten nejbolestivější okamžik mého života.
Mým jediným zdrojem rozumné konverzace se opět stal pouze psycholog. S tím rozdílem, že se nyní více zaměřuje na prášky, než na to, aby si se mnou povídal. Nejsem si jistá, jestli vůbec někdy dokážu najít někoho, s kým budu zase šťastná. A pokud ano, s velkou pravděpodobností vím, že on nebude šťastný se mnou.
Autor: Šárka Cvrkalová
