Nepříjemné panické stavy a strach, který je způsobuje, mohou člověka dostat až na pokraj jeho sil. Své o tom ví také čtenářka Karolína, která panické ataky poznala až ve středním věku. Nyní se s nimi stále trápí. I když se postupem času naučila je mírnit a ovládat, často ji přepadnou nečekaně. A ona se s nimi musí vypořádat.
Její problémy způsobil stres
„Ve svých čtyřiceti letech jsem se rozhodla, že si dodělám vzdělání,“ vypráví Karolína. Domnívala se, že studium na fakultě nebude náročné, protože v minulosti zvládala s přehledem všechna pracovní školení a testy. Na vytouženou fakultu se skutečně dostala a studovala ji dálkově.
Během největšího vypětí odhalila nevěru
Karolíně v práci přibyla spousta stresu, musela se učit a během toho se starat o domácnost. Vrásky na čele jí přidělával také její manžel. Nemohla se své rodině věnovat tak, jak bylo třeba. Spíše investovala svůj čas do studia. Jejímu muži chyběla láska, a proto se rozhodl hledat ji jinde. Karolína byla tak zaneprázdněná, že si podivného chování svého manžela ani nevšimla. Pozdější zjištění ji tak srazilo na kolena.
Zhoršilo se jí dýchání a před očima měla černo
Manžel ji sice časem opustil, ale studium zdárně dokončila. A v práci se jí povedlo získat vytouženou a lépe placenou pozici. „Zrovna jsem seděla v pracovně, když jsem poprvé pocítila dýchací obtíže,“ přiznává Karolína. Místo práce se jí na mysl draly nepříjemné myšlenky, které vytvářely zkreslenou představu o realitě a strach z budoucnosti. Najednou měla pocit, že se nemůže nadechnout. Hruď se jí svírala a před očima se jí dělalo černo.
Strach se ještě více vystupňoval
Místo toho, aby se Karolína v tu chvíli uklidnila, začala si myslet, že snad umírá. Napadlo ji, že má infarkt a její chvilka právě nastala. Toxických myšlenek se nezbavila, stále se jí vracel stres, smutek, vztek a strach.
Zdravotní obtíže se stále opakovaly
„Na svůj panický záchvat jsem brzy zapomněla. Napadlo mě, že jsem jen byla unavená a vyčerpaná,“ tvrdí. O to víc Karolínu zaskočilo, když se po čtyřech dnech záchvat znovu vrátil, a to v plné síle. Zoufale lapala po dechu a nevěděla, jak si pomoci. To byl okamžik, kdy se rozhodla, že navštíví lékaře. „Vadilo mi, jak se po mně lidé koukají, když mě problém zastihne v autobuse, venku nebo třeba na obědě,“ popisuje své zkušenosti Karolína.
Nejvíce pomohl psycholog
„Lékaři mi vysvětlili, že můj největší problém se nejspíš odehrává právě v hlavě,“ říká. Proto začala navštěvovat psychologa a řešit s ním svou životní situaci. Jeho pohled na svět Karolíně pomohl hodnotit tok jejích myšlenek a rozhodla se, že bude svou pozornost plně věnovat jen tomu, čemu sama chce.
Nenechá se pohltit do spirály myšlenek, které ji vyčerpávají a dohání k panickým záchvatům. I dnes ji tu a tam zastihnou obtíže s dýcháním, ale teď už je pozná a umí se bránit. Pečlivě si zapisuje každý svůj záchvat a pozoruje, jak se její stav postupně zlepšuje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Tereza Hotovcová
