Dominik mi vždy říkal, že člověk má v životě dvě rodiny. Tu první si vybrat nemůže, do té se zkrátka narodí. Druhou si ale zvolí sám. Já měla odmalička dost smutný život.
Byl na mě hodný a první půlrok našeho společného soužití byl v pořádku. Neustále sice v tématech narážel na to, jak špatnou rodinu mám a jak on pro mě bude v budoucnu lepší, brala jsem to ale jako fakt, se kterým jsem souhlasila. Na nervy mi to začalo lézt asi příliš pozdě.
Bral všechna má přání až moc vážně
Cokoli jsem řekla, tak mi splnil. Zprvu mi to dělalo radost, když jsem se ale zmínila, že bych v budoucnu chtěla krásný červený gauč a on ho o tři dny později koupil, nezbyly nám finance na nájem. Hájil to tím, že pro mě jen chtěl to nejlepší, abych měla rodinu, jakou si zasloužím. A tehdy mi došlo, že se o mě stará možná až moc.
Mluvil mi úplně do všeho
Zdroj: 123RF.COM
Začal mi připadat víc jako otec, než jako přítel. Cokoli jsem chtěla, tak mi sice koupil, na druhou stranu mi začal vyčítat, že jím před spaním pizzu, že trávím moc času u televize, že dělám tohle a tamto. Zatímco můj starý dobrý Dominik by se ke mně u seriálu přitulil a užil si ho se mnou, ten nový mi začal vypínat wifi v devět hodin večer, abych chodila dřív spát a nebyla ráno příliš unavená.
Začal mluvit o dětech
Když začal mluvit o tom, že bychom měli založit rodinu a vynahradit mi to všechno utrpení co já zažila se svým otcem a matkou, došlo mi, že myslí spíš na sebe, než na mě. Dělala jsem vlastně všechno, co on chtěl – vařila, uklízela, prala, chodila do práce. Ale na mé aktivity už skoro nebyl čas. Jednou se dokonce naštval, když jsem se s ním večer odmítla pomilovat. A to tak, že odešel a dva dny se neozval. Vrátil se s omluvou a kyticí a já mu jako vždy odpustila.
Přešlo to až do psychického týrání
Nikdy mě sice neuhodil, ale začala jsem se ho i tak bát. Když přišel z práce, cítila jsem strach z toho, co mi vytkne tentokrát. Věděla jsem, že na mě bude křičet, že se ale nakonec omluví a řekne mi, že to se mnou myslí dobře. Tak to chodilo zhruba rok, než jsem se konečně odhodlala se s ním rozejít. Sám přece říkal, že druhou rodinu si mohu vybrat sama. A jeho jsem v ní zkrátka neviděla. Brečel a prosil mě, ať se za ním vrátím. A nebýt podpory mojí kamarádky, možná bych to udělala. Vždycky mě dokázal nějak přesvědčit. Tentokrát mě ale nepřesvědčil ani fakt, že s ním čekám dítě. Můj nový přítel se k mojí dceři chová jako k vlastní. Mám šťastný a spokojený život s rodinou, kterou jsem si sama vybrala.
Autor: Šárka Cvrkalová
