Zamilovala jsem se. Byl úžasný. Charismatický, přitažlivý a inteligentní muž. Takových už je dnes málo, obzvlášť v tomhle věku jich je většina zadaných. On byl taky. Ale neklapalo jim to.

Láska na první pohled

Do Jirky jsem se zamilovala okamžitě, jakmile se na mě usmál. Na první naší schůzce byl tak neskutečně galantní, až jsem tomu nemohla uvěřit. Stejně tak byl úžasný i na dalších schůzkách. Byla jsem s ním v sedmém nebi.

Pak ale jednoho dne přišel na schůzku velmi smutný. Řekl mi, že mě strašně miluje, ale nechce mi ubližovat. Přiznal se mi skoro s pláčem, že je ženatý. V tu chvíli jsem měla tmu před očima. Cože? Jak ženatý? Vždyť jsme pořád spolu.

Pokračoval tím, že si s manželkou vůbec nerozumí. Jsou spolu jen kvůli synovi, kterému je 6 let a po prázdninách půjde do školy. Prý se tak se ženou dohodli. Zůstanou spolu ještě ten rok, kdy bude Matyášek v první třídě, aby to líp zvládal a nebylo toho na něj moc najednou. Spolu už prý ale v podstatě nejsou, jsou jen spolubydlící, kvůli malému, ale jinak si žijí každý svůj život. Rodina prý nic neví, právě proto, aby byl Matyáš co nejvíc v klidu.

Přišlo mi to logické a rozumné řešení. Ani jsem moc nežárlila na jeho ženu. Přece, když se takhle racionálně dohodli, tak už ona k němu nemůže cítit vůbec nic.

Jirka byl rád, že jsem to vzala takhle. Bál se, že mě svým přiznáním ztratí.

Nemilé překvapení

Scházeli jsme se tajně asi rok. Moc často jsme si nepsali, hlavně o víkendech si mé zprávy ani nepřečetl a dokonce mi zakázal mu psát první. Prý kvůli synovi, aby na nic nepřišel.

Blížily se další letní prázdniny a Matyáškovo ukončení první třídy. Doba, kdy se Jirka s manželkou měli konečně rozejít. Nemohla jsem se dočkat, až budu mít svého milého jen pro sebe, až se spolu sestěhujeme a všem o nás konečně řekneme.
V červenci, když už měl Matyáš prázdniny, jsem se zeptala Jirky, jak to tedy uděláme, kdy se od ženy odstěhuje. Řekl mi na to jen „Nemůžu. Zjistil jsem, že je Lucie těhotná. Se mnou.“ V tu chvíli jsem se nezmohla na jediné slovo. Hlavou mi toho běhalo spoustu, ale z úst nevyšlo nic. Cože? Těhotná? Jak těhotná? Jako TA Lucie, se kterou už vůbec nic nemá a jsou jen spolubydlící? Místo toho všeho jsem se jen zeptala, jak to s námi tedy bude dál. Prý nemůže odejít od těhotné manželky a syna. Jistě, jak jinak.

Beze slova jsem odešla. Tak takhle to vypadá? Mít vztah se ženatým? Jen samé sliby a nic víc? Prvně nemohl odejít od syna prvňáčka, teď od těhotné ženy, pak nebude moct odejít od ženy v šestinedělí, pak…

Tak tahle tedy ne!

Byla jsem strašně naštvaná. Musím přiznat, že jsem vůbec nepřemýšlela. Sebrala jsem se, nasedla do auta a jela k nim. Věděla jsem, že Jirka doma nebude. Zazvonila jsem a čekala. Odvaha mě pomalu opouštěla. Ale veškerý vztek se vrátil, když mi otevřela krásná, usměvavá žena s velkým břichem. Takže to, že je žena těhotná Jirka musel vědět už několik měsíců.

Nadechla jsem se a všechno jí řekla. Že s Jirkou už rok chodím, že mi slíbil, že se ke mně nastěhuje, jakmile jejich syn ukončí první třídu. Že mi tvrdil, že oni dva spolu prakticky nežijí a jsou jen spolubydlící. I to, že o jejím těhotenství jsem se dozvěděla až dnes jako o něčem čerstvém. Všechno jsem to na ni vychrlila, otočila jsem se a odešla. Lucie nestačila říct ani slovo.

Později mi došlo, že ona chudák za nic nemůže. Ale aspoň teď ví, co má doma za prevíta.

Autor: Jana Janáčková