Blanka (52): Syn se k nám nastěhoval zpátky. Pak se začaly dít hrozné věci

Nabídnout synovi pomocnou ruku a poskytnout mu azyl byla velká chyba a Blanka si to nyní moc dobře uvědomuje. Jakožto milující matka však nemohla své jediné dítě nechat v problémech, proto pro ni bylo samozřejmostí, že k sobě zpátky nastěhovala svého dávno dospělého syna.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Naivně si myslela, že je to jen na přechodnou dobu. Syn Pavel zrovna procházel nelehkým obdobím a pomoc rodičů mu přišla vhod. Manželé však netušili, jaké věci se po nastěhování jejich syna zpět do jeho bývalého pokoje začnou dít.

Syn se dostal do problémů. Museli jsme mu pomoc.

Náš syn dávno žije svým vlastním životem. Letos oslavil třicáté narozeniny a my s manželem doufali, že se třeba konečně usadí a založí rodinu.

Jenže to se nestalo. Místo toho přišel rozchod s přítelkyní Sabinou, se kterou to dokonce vypadalo i na svatbu. Ze všeho ale sešlo, když se syn spustil se špatnou partou.

Další nesnáze na sebe nenechaly dlouho čekat. Místo toho, aby chodil do práce a snažil se napravit zpackaný vztah se Sabinou, začal kouřit trávu. Z práce ho vyhodili, syn se zadlužil a přispěchal k rodičům s prosbou o pomoc.

Je to náš jediný syn. Ačkoli jsem toho názoru, že by v tomto svém věku už měl mít rozum, nemohli jsme udělat nic jiného, než mu naši pomoc poskytnout. Proto se nastěhoval zpátky k nám.

Přesvědčoval mě a sliboval, že je to jen na pár týdnů

Já i manžel jsme věděli, že syn nadále potkává nesprávné lidi a kouří s nimi trávu, pokud ne ještě něco horšího.

Jenže byl dospělý, těžko jsme mu do toho mohli mluvit. Syn nás oba přesvědčoval, že u nás bude jen na pár týdnů, než našetří, najde si bydlení i novou práci.

Jenže týdny plynuly a syn nedělal vůbec nic. Celé dny trávil doma, válel se u televize, nebo se scházel se svými pochybnými přáteli.

Znepokojilo nás, když si je začal zvát i k nám. S manželem stále oba dva pracujeme a nejsme pořád doma. A mezitím, co jsme byli pryč, syn u nás pořádal své dýchánky.

Po zásahu policie jsme museli učinit razantní krok

Začaly se nám doma ztrácet věci. Bylo mi jasné, že v tom mají prsty přátelé našeho syna. Když jsem na něj udeřila, všechno zapřel.

Když u nás jednoho dne zazvonila policie, napochodovala si to dovnitř a prohledala nám byt, protože dostali anonymní udání, že zde pěstujeme nějaké drogy, natolik nás to s manželem vykolejilo, že jsme museli učinit razantní krok.

Jelikož se syn stále neměl k zodpovědnosti a ani návštěva policie ho nepřesvědčila, že by měl sebrat rozum do hrsti, vyhodili jsme ho. Když se odebral za kamarády, sbalili jsme jeho věci, vyměnili zámek a dovnitř už ho nepustili.

Nyní má na výběr. Buď se dá konečně dohromady a my ho s manželem podpoříme, nebo ať si dál ničí život – ale my toho nechceme být svědky.

Autor: Natálie Kabourková