Ozvala se nám čtenářka, aby promluvila o svých problémech se svou nadřízenou. Ve své práci očekávala růžové začátky, které bohužel nenastaly. Po 8 letech v obchodě se těšila na novou zkušenost v reklamní agentuře. Jak sama zmínila, byla to pro ni výzva, které se hodlala ujmout se ctí. Nečekala však, že ji dožene vlastní minulost.
Šéfku jsem poprvé viděla až první den v práci
V den nástupu jsem samozřejmě byla nervózní. Nejen z kolektivu, ale především z mé nadřízené, se kterou jsem se měla prvně setkat až první pracovní den. Předsevzala jsem si, že udělám ten nejlepší dojem. Když došlo na naše první setkání, nasadila jsem úsměv od ucha k uchu a byla připravená vykouzlit i nějakou tu lichotku. Jenže šéfová mě s úsměvem na rtech nepřivítala. Změřila si mě pohledem a celou schůzku se tvářila jako kyselé zelí.
Neměla pro mě vlídné slovo
Zdroj: 123RF.COM
Nevlídné přijetí mé šéfové mě mrzelo. Přesto jsem se snažila nedávat na sobě v práci nic najevo. S kolegy jsem si naštěstí báječně rozuměla, což trochu tlumilo ty nepříjemné pocity, že mě nadřízená nepřijala zrovna s nadšením. První týdny v nové práci utekly jako voda a já bych schůzky s nadřízenou dokázala spočítat na prstech jedné ruky. Měla jsem pocit, že se mi vyhýbá a do styku se mnou přichází jen v těch nejkrajnějších případech.
Neměla jsem ponětí, co jsem udělala špatně. Šéfová pro mě neměla vlídné slovo, naopak mi neustále nechávala vzkazovat po své asistentce, že to či ono dělám špatně, že jsem to nebo tamto pokazila, dávala mi najevo, že se na tu práci nehodím.
Po dvou měsících to bylo ještě horší
Dva měsíce utekly jako voda a situace mezi mnou a nadřízenou se ještě zhoršila. Začala mě shazovat před kolegy, pro urážku nešla daleko a nebylo jí zatěžko ztrapnit mě před ostatními pracovníky. Vůbec jsem to nechápala, svou práci jsem odváděla dobře, měla jsem skvělé výsledky. Přesto jsem se ze strany vedení dočkala jen výtek, upozorňování na chyby nebo narážek na to, že se na tu práci ani trochu nehodím.
Co vám na mě vadí?!
Zdroj: 123RF.COM
Když se situace nezlepšila ani následující měsíce, došla mi trpělivost. Věděla jsem, že svou práci umím, že ji dělám dobře a neviděla jsem jediný důvod, pro který by mi musela nadřízená tak šlapat na prsty. Brala jsem to z její strany jako šikanu a konečně sebrala odvahu, abych se své šéfové zeptala, co jí na mně vadí. Vysvětlení, kterého jsem se dočkala, mi vyrazilo dech.
„Jste manželka mého bývalého přítele,“ řekla mi po dlouhém mlčení. Už jen tato informace mě velmi překvapila, svět je tak malý! Jenže šéfová pokračovala a svými dalšími slovy mi vysvětlila důvod, pro který na mě byla celou tu dobu tak hnusná. „Rozešel se se mnou kvůli vám, uvažovali jsme o svatbě a pak jste přišla vy a zamotala mu hlavu,“ řekla a mně v tu chvíli došlo, že už vím, kdo je Romanova bývalá, kterou kvůli mně před třemi lety opustil.
Šéfová mi poté jasně řekla, že to nepřekousne, čímž mi naznačila, že bych měla změnit zaměstnání. Já tak učinila, protože jsem neměla chuť nechat se nadále šikanovat zhrzenou bývalou mého manžela.
Fotografie jsou pouze ilustrační a jméno bylo na žádost čtenářky pozměněno.
Autor: Nikol Kolomazníková
