Apolena (29): Zase jako malé děti: šikanovaly mě kolegyně v práci

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Zena
Zena

Jako dítě mě na základní škole šikanovali spolužáci. Na tu dobu nevzpomínám zrovna s úsměvem na rtech. Tři roky mi na základce dělali ze života peklo a já doufala, že podobné pocity jako kdysi nebudu muset už nikdy prožívat. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se s nástupem do nového zaměstnání vrátím zpátky do školních let a opět zažiji hořkou pachuť šikany.


Už první den mi daly najevo, že mnou pohrdají

Nastoupila jsem do nové práce na balicí linku, kde mělo být mým úkolem balit výrobky do krabic a připravovat je k expedici. Na první pohled jednoduchá a nenáročná práce, jenže já všechny ty stroje viděla poprvé a bylo logické, že jsem potřebovala poradit. Nadřízený mi přiřadil zkušenější kolegyni Pavlu, která mě měla mít na starosti a měla mě všemu naučit. Společně s námi na jednom pracovišti dělala ještě jedna kolegyně – Zuzana. Rychle mi došlo, že ty dvě jsou jedna ruka.

Zdroj: 123RF.COM

Už během první pracovní směny mi dávaly dost okatě najevo, že mnou pohrdají. Když jsem něco potřebovala vysvětlit, Pavla to na mě doslova štěkala a pak s posměškem říkala Zuzaně, že jim sem zase dali nějakého nesamostatného negramota. Nebylo mi příjemné s nimi pracovat, ale doufala jsem, že se to časem zlepší.

Udělaly si ze mě poskoka

Během čtrnácti dnů už jsem byla samostatná a schopná veškeré úkony zvládnout sama. Pavla se Zuzanou toho okamžitě využily a udělaly si ze mě poskoka. Když ony šly během polední pauzy na oběd, mně to zakázaly a daly mi práci, kterou měly dělat ony. A já v zájmu zachování rádoby přátelských vztahů mlčela a mnohdy se během dne ani nestihla najíst.

Kromě toho, že jsem často dělala práci za ně, přičemž mi zpravidla dávaly úkoly, které se jim dělat nechtěly, a já tak „vyzobávala“ tu nejhorší práci, nedaly mi pokoj ani slovně. Vůbec jim nebylo hloupé mě pomlouvat, a to i tehdy, když jsem stála u jednoho pásu jako ony a všechno jsem slyšela. Vztahy mezi námi se ani trochu nelepšily a já začínala mít strach chodit do práce.

Když jsem se jim postavila, dostala jsem facku

Zdroj: 123RF.COM

Na jedné směně si ze mě Pavla opět utahovala. Tentokrát mi nadávala, že jsem neschopná, protože jsem špatně nalepila cedulku na krabici. Dala jsem ji vzhůru nohama, prostě maličkost. Ona se do mě však pustila, že jsem hloupá, používala samozřejmě i daleko horší a vulgárnější slova. Poté si znechuceně odfrkla, že moje matka musela být stejně neschopná jako já, když vychovala takového lempla. A to byla poslední kapka, protože jsem se konečně ozvala. Řekla jsem Pavle, ať sklapne a moji mámu nechá na pokoji.

Pak mi od ní přilítla facka. Zůstala jsem stát jako opařená. Ona mě vážně uhodila?! Nevěřila jsem tomu, ale červenající tvář o sobě začala dávat vědět nepříjemným pálením a mně došlo, že je to pravda. Skutečně se to stalo. Moje kolegyně mi vlepila facku.

Odešla jsem na hodinu

Toho dne jsem podala výpověď. Byla jsem ve zkušební době, nemusela jsem podávat vysvětlení. A ani jsem nechtěla. To jsem měla přiznat, že jsem se nechala šikanovat a dokonce i mlátit od své kolegyně? Nikdo by mi to nevěřil.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články