Nikdy jsem nerodila. Nejsem biologickou matkou, přesto mám syna, za kterého bych položila život. Vždy jsem si děti přála, jenomže jsem je nemohla mít, a proto mě opustil každý muž, kterého jsem potkala. Nakonec jsem se sice stala matkou úplně jiným způsobem, ale myslím, že důležité jsou mé úmysly a láska, ne nějaká DNA.
Milan byl jiný než kdokoli před ním. Možná proto, že si toho tolik prožil. Poznala jsem ho přes internet. Staral se sám o dvouletého syna a na seznamce hledal jenom povyražení. Po smrti první ženy nedokázal navázat vážný vztah, stále byl ale chlap a měl své potřeby.
Z počátku jsme spolu jenom spali. Později jsme se sblížili
Zdroj: 123RF.COM
Nehledala jsem vážný vztah. Bála jsem se, že by dopadl tak, jako všechny ostatní. Každý muž mě opustil, jakmile jsem mu řekla, že nemohu založit rodinu. S Milanem to bylo jenom o milování. Scházeli jsme se jednou za čtrnáct dní u mě doma.
Věděla jsem, že má syna. Často si stěžoval, že mu lidé mají za zlé, že si hledá příležitostné povyražení. Já ho chápala.
Proto jsme čím dál tím častěji končili u toho, že jsme si povídali o životě. O problémech, které nám osud postavil do cesty. A já k němu začala něco cítit. Nejsem typ ženy, co by čekal, až chlap udělá první krok. Proto jsem ho pozvala na kávu. Z kávy se stalo rande a brzy jsme se dali dohromady.
Bál se, jak si budu rozumět s jeho synem. Dnes jsem ráda, že mám rodinu
Zdroj: 123RF.COM
To vše se stalo před deseti lety. Ani jeden z nás původně vztah nechtěl, a proto bylo naše soužití z počátku spíše opatrné. Čím dál tím víc jsme si ale uvědomovali, že nikdo nám neporozumí tak, jako jsme si rozuměli navzájem. Po třech letech jsem si Milana vzala. Jeho syna jsem odmalička vychovávala. Není proto divu, že mi říká mami. On ani většina lidí z mého okolí netuší, že nejsem jeho biologická matka.
Chlapci je dvanáct let a Milan na mě naléhá, abych mu řekla pravdu. Já se ale bojím, zda není brzy. Nevím, jestli dvanáctiletý kluk může toto pochopit. Navíc se bojím, že se jeho vztah ke mně změní. Chci být dobrá máma. Miluji ho a je pro mě vším. Proto si nejsem jistá, jestli mu vůbec chci říct pravdu. On má ale samozřejmě nárok na to vědět, kdo je.
A Milanova zesnulá žena si to jistě také zaslouží. I když jsem s manželem šťastná a nepochybuji o tom, že mě miluje, vím, že ji stále nosí v srdci a syn je to jediné, co mu ji připomíná. Vždy to bude jejich syn. Zároveň ale doufám, že mě bude vždy brát jako tu, která ho nadevše miluje.
Autor: Šárka Cvrkalová
