Byla jsem mladá a hloupá. Zamilovala jsem do muže, který byl o 10 let starší než já. Byl jiný než kluci v mém věku. Zdálo se, že ví, co chce. Že je to inteligentní muž, který touží po lásce.
S Petrem jsme se seznámili v parku. Já tam jen tak seděla na lavičce a četla si knížku, nevnímala jsem okolí. Pak si na stejnou lavičku přisedl on. Jeho čtyřletá dcerka Natálka pobíhala kolem nás. Na knížku už jsem se kvůli nim nemohla moc soustředit, tak jsme se dali do řeči. A tak to začalo.
Svěřil se mi, že jeho žena zemřela na rakovinu a on je s dcerou sám. Bylo mi ho hrozně líto. I jeho malé. Ještě ten den jsem s nimi šla na zmrzlinu. Od té doby jsme se s Petrem začali vídat často.
U něj doma
Když mě vzal poprvé k sobě domů, bylo to hodně zvláštní. Trochu jsem se bála. Když jsem ale byla u něj, přišlo mi hodně divné, že jsou všude různě po bytě věci jeho manželky. Vysvětlil mi to tak, že to není moc dlouho, co zemřela, a on neměl ještě dost sil se jejích věcí zbavit. A taky prý kvůli Natálce. Nesla maminčinu smrt těžce a těžko se s tím vyrovnává.
Pro tuto chvíli jsem to nechala být. Přece jen, sama jsem se s podobnou situací nikdy nesetkala.
Začal si mě k sobě do bytu vodit stále častěji. Vždy v době, kdy jeho dcera byla ve školce nebo u prarodičů.
Zdroj: Mark Bowden/123RF.COM
Začala jsem si všímat, že se některé věci mění. Například oblečení jeho ženy mění své místo, jejího parfému ubývá a je v koupelně cítit. Kartáček na zuby je mokrý, v hřebenu je pokaždé jiné množství vlasů… Petr měl ale pokaždé nějaké vysvětlení. Taky mi bylo jasné, že mu není příjemné o jeho zemřelé ženě mluvit.
Jednou jsem mu nabídla, že mu pomůžu věci jeho ženy uklidit. Že je nemusíme nikam vyhazovat, jen je prostě uklidíme, aby je s Natálkou neměli pořád na očích. Jakmile jsem se ale dotkla něčeho, co bylo její, hrozně se rozčílil. Bral mi věci z rukou a začal je dávat tam, kde byly. Mě z bytu vyhodil.
Nečekaná zpráva
Jednoho dne mi přišla zpráva od nějaké ženy, která mě prosila o schůzku. Prý jde o Petra a Natálku a potřebovala by se mě na něco zeptat a na něčem se domluvit. Jako první mě napadlo, že to bude nějaká kamarádka Petra a jeho zemřelé ženy, nebo někdo z jejich rodiny, a chce mu pomoci se od ženy odpoutat. Přišlo mi to logické, taky jsem jim chtěla pomoct. A tak jsem se schůzkou souhlasila.
Nečekané setkání
Měly jsme se sejít v kavárně na náměstí. Byla jsem tam první a čekala. Najednou se objevila krásná, štíhlá, hezky elegantně upravená žena kolem 30 let. Byla mi nějaká povědomá. Když se mi představila jako Petrova manželka, došlo mi, že jsem ji viděla na fotkách u nich v bytě.
Věděla od Natálky, že se její manžel schází s nějakou slečnou a že jí řekl, že je mrtvá. Pak už mu jen projela telefon a opsala si moje číslo. Zbytek už víme, napsala mi, pozvala mě na schůzku.
Na podváděnou a manželem zaživa pohřbenou ženu působila velmi vyrovnaně. Docela pěkně jsme si popovídaly. Dokonce jsme se i hodně nasmály nad Petrovými pokusy o vysvětlování na obou stranách.
Jak to bylo dál?
Zavolala jsem Petrovi, aby za mnou přijel. Jakmile se mnou seděl v kavárně, přišla jeho žena a jako první se přivítala se mnou. Ten jeho výraz byl k nezaplacení.
Já se s Petrem od té doby neviděla. Jeho žena podala žádost o rozvod a Petr se musel odstěhovat.
Autor: Jana Janáčková
