Na Liborovi by nikdo nepozoroval cokoli podivného. Je to sympaťák, který si dokáže každého rychle získat. Mezi přáteli je oblíbený. Jeho pravé já ale poznáte až ve chvíli, kdy s ním začnete žít. Ve vztahu totiž vyžaduje taková pravidla, která jako by byla z jiného světa…
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když Aneta začala s Liborem chodit, slibovala si od toho mnohé. Kamarádky jí takového fešáka dokonce záviděly. Velmi rychle ale pochopila, že vztah s Liborem asi nebude taková výhra, jak si na začátku myslela.
Na první pohled byste to do něj neřekli
Pokud byste Libora potkali někde na ulici, nikdy byste do něj neřekli, že se ve vztahu chová opravdu podivně. Ba naopak – vytvořil by ve vás nutkání poznat ho blíž.
„Když jsem Libora viděla poprvé, hned se mi zalíbil,“ přiznává se Aneta. „Mezi ostatními muži vyčníval nejen svojí výškou, ale i vzhledem. Je to fešák,“ netají se.
Pisatelka vzpomíná na večer, kdy si spokojeně odnesla číslo na milého neznámého a tajně doufala, že mezi nimi vznikne něco víc. A skutečně vzniklo.
„Ozvala jsem se mu hned druhý den, souhlasil se schůzkou,“ vypráví Aneta. „Vyšli jsme si a ještě toho večera skončili u mě doma.“
Ve vztahu měl netradiční požadavky
„Netrvalo dlouho a začala jsem s Liborem chodit,“ pokračuje Aneta. „Kamarádky mi ho záviděly, to mi dělalo dobře,“ přiznává.
Pak se ale rozepisuje o tom, jak ji Libor zaskočil svými zvláštními požadavky. Aneta se netají tím, že v předchozích vztazích nic takového nezažila.
„Začalo to tím, že odmítal, abychom spolu strávili noc,“ vysvětluje. „Když bylo po všem, sebral se a odešel domů, nebo poslal domů mě, když jsme byli u něj v bytě.“
Tímto požadavkem to ale neskončilo. Dalším Liborovým pravidlem bylo, že si nebudou psát SMS zprávy ani si volat. Aneta to nechápala, ale Libor se jí líbil, proto to respektovala.
Nepřestávalo mě udivovat, co všechno žádal
Libor také nechtěl, aby na veřejnosti vystupovali jako pár. Jejich okolí sice vědělo, že spolu chodí, ale když šli třeba do kina, každý seděl někde jinde.
„Přišlo mi to na hlavu,“ píše Aneta a dodává, že však byla do Libora blázen a dlouho jeho zvláštní pravidla a podmínky plnila.
„Nechtěl, abychom spolu trávili svátky ani jiné důležité dny,“ dozvídáme se od Anety. „Také mě zaskočil tím, když mě donutil, abych ho měla v telefonu uloženého pod cizím jménem.
Aneta se přiznala, že jí to postupně začalo vadit. Měla krásného přítele, se kterým se ale nesměla ukazovat na veřejnosti, nikdy s ním nestrávila celou noc, nesměla mu psát a ještě ho musela mít uloženého pod jiným číslem.
„Libor byl sice kus chlapa, ale jeho požadavky a nároky jako by byly z jiného vesmíru,“ píše Aneta. „Rozešli jsme se, tohle já ve svém věku nemám zapotřebí.“
Autor: Natálie Kabourková
