Málokterou ženu by nepotěšila skutečnost, že je o ni zájem. I Andrea byla mile překvapena, když zjistila, že se zalíbila svému sousedovi. Ona však zájem neměla – byla totiž šťastně vdaná.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Soused si dělal zálusk na vdanou paničku a naivně si myslel, že bude souhlasit s tajným románkem – ba dokonce i něčím vážnějším. Když však Andrea jeho zájem neopětovala, začal jí provádět mnohdy šílené věci.
Zpočátku jsem si ani nevšimla, že bych se mu líbila
Abych byla upřímná, zpočátku mi vůbec nedošlo, že bych mohla v sousedovi, který se přistěhoval do vedlejšího bytu teprve nedávno, vzbudit jakýkoli zájem.
Když jsme se potkali, on se na mě usmál a pozdravil, brala jsem to jako projev zdvořilého chování. Nenapadlo by mě, že je za tím něco více.
Trochu neohrabaně mi projevil svůj zájem
Soused se do bytu hned vedle nás přestěhoval před necelým rokem. Zpočátku jsme kolem sebe jen kroužili, já si ho však nijak zvlášť nevšímala.
Teprve před třemi měsíci mi trochu neohrabaně projevil svůj zájem, když mě zastavil na chodbě a zeptal se mě, jestli bych nezašla k němu na kávu.
S úsměvem jsem odmítla – manželovi by se nelíbilo, že courám někde po bytech sousedů. Netušila jsem však, jak moje odmítnutí zamíchá karty.
Začal mi provádět hrozné věci. Bojím se, co vyvede příště
Myslela jsem si, že to soused vezme jako chlap – já byla vdaná, muselo mu být jasné, že mezi námi prostě nic nebude. Jenže to jsem se spletla!
On to vůbec nevzal jako dospělý chlap, spíše se začal chovat jako malé uražené dítě. Pravidelně mi házel do schránky milostné vzkazy. Ještě se nestalo, že by je našel manžel, ale co kdyby?!
Nebo na mě čekal na chodbě – kolikrát i ve tmě a já se ho lekla. Nechával mi na rohožce růže. Pohlídal si, když jsem byla doma sama a opakovaně na mě zvonil. Začala jsem se bát, co vyvede příště.
Mám se svěřit manželovi?
Už několik týdnů čelím nechtěnému zájmu ze sousedovy strany a zdá se mi, že on si nedá pokoj. Začínám se ho bát.
Mám to říci manželovi? Co když si bude myslet, že jsem s ním něco měla? O důvěře mezi námi nepochybuji, ale znáte chlapy. Co kdyby přeci jen? A co kdyby to soused popřel?
Bojím se zůstávat doma sama, bojím se vracet domů z práce večer, když je v celém paneláku na chodbě tma. Vážně teď nevím, co mám dělat!
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
V podobné situaci je na místě začít jednat. Činy, které se zprvu mohou zdát neškodné, se v takovémto případě mohou stupňovat někdy až do nebezpečných rozměrů. Nespoléhejte na to, že se věci sami od sebe změní a ustanou. Od roku 2010 je u nás pronásledování neboli stalking považován za trestní čin a je tedy možné kvůli takovému problému kontaktovat policii a řešit to s nimi.
Pocit strachu může být velmi silný, je však potřeba nebýt v jeho zajetí. Podobné případy můžeme někdy vyřešit už jen tím, že druhému člověku dáme jasně a jednoznačně najevo, že o něj nemáme zájem a nebudeme na něj reagovat. Vždy je však nutné v první řadě dbát o své bezpečí, když takovou informaci sdělujeme.
Je také důležité sbírat všemožné důkazy, které by v případě zásahu policie mohli podpořit naše tvrzení, že se jedná o pronásledování. Proto je vhod uchovávat si veškeré materiály jako SMS či emaily nebo jiné záznamy.
Říci o celé situaci manželovi či jiným blízkým lidem je rovněž potřeba. Může se nám navíc i částečně ulevit, už jen proto, že nebudeme jediní, kteří o situaci vědí a dvě hlavy vědí více než jedna. Záleží samozřejmě na samotné povaze vztahu s manželem, avšak důvěra mezi partnery je nesmírně důležitá. Otevřená komunikace o celé záležitosti může v případě partnerů dokonce i prohloubit pouto a pocit blízkosti a důvěry.
