Andrea si nikdy nedokázala představit, že by z jejího syna Davida byl manuální dělník. Chtěla pro něho jen to nejlepší. Stejně tak i její manžel Pavel. Odmalička proto Davida nutili do učení. Kvůli jejich horlivosti a přísnému režimu se ale syn začal bát trestů za špatné výsledky. Došlo to až tak daleko, že utekl z domu.
„Je mu teprve třináct a už se nám ztrácí,“ říká Andrea. „Báli jsme se, že budeme muset povolat policii. Naštěstí se ukázalo, že se pouze skrýval u kamaráda. Teď s námi ale nemluví a my přesně víme, co ho přimělo k tomu utéct z domu. Litujeme toho.“
Odmalička měl tvrdý režim. Výjimkou nebylo domácí vězení ani facky
Malý David se už v pěti letech začal doma s rodiči učit číst a psát. Zpočátku ho to bavilo. Dokonce byl díky tomu v první třídě nejlepší ze třídy. Jenomže se brzy sjednotil s ostatními. A když ve druhé třídě přinesl domů svou první dvojku, byl z toho velmi smutný. „Nejspíš čekal, že ho utěšíme. Jenomže místo toho jsme mu s manželem vynadali. Mysleli jsme, že ho to motivuje, aby se více snažil,“ říká Andrea.
Jenomže David místo toho začal rodičům známky zatajovat a při měsíčních kontrolách žákovské knížky už věděl, že za každou dvojku bude mít o den delší domácí vězení. „Když dostal první trojku z dějepisu, manžel mu dokonce dal facku, aby si prý zapamatoval, co to byla Zlatá bula sicilská,“ vypráví Andrea. Dodává, že tehdy manželovi naznačila, že všechno přehnal. Davida se ale nezastala. „Chtěli jsme pro něho jenom to nejlepší. Nesnesli bychom, kdyby se stal nějakým manuálním dělníkem.“
Před měsícem utekl z domova. Po dvou dnech jsme zjistili, kde se skrývá
Když před měsícem jednoho dne nepřišel David ze školy, Andrea s Pavlem zpočátku nic neřešili. „Chodí sice do šesté třídy, ale po škole si občas zajde s kamarády zahrát basketbal na hřiště. Nedržíme ho zbytečně doma, když má dobré známky,“ říká Andrea. Jenomže syn se nevrátil ani do večera. „Volala jsem mu, nebral mi telefon, později v noci mi napsal, že je v pořádku, abych se uklidnila.“
Andrea se proto rozhodla do případu nezatahovat policii. „S Pavlem jsme se dohodli, že syn utekl z domu, ale brzy se někde objeví, když nám sám napsal.“ Po dvou dnech se u rodiny zastavila maminka Davidova kamaráda. Prý u nich už dva dny spí ve stejném oblečení a jí to bylo divné.
„Když se vrátil domů, řekl, že ve škole dostal pětku. Svou první. Pavel na něho začal křičet, já se ale soucitně zeptala, jestli skutečně kvůli tomu utekl z domu. On se rozplakal a odešel do pokoje. Od té doby s námi příliš nemluví.“ Andrea se s Pavlem dohodla, že nechají syna ohledně školy nějaký čas být. „Nemá cenu mu něco zakazovat. Jestli ho budeme trápit, zase udělá nějakou blbost. Bojíme se ale, že jsme to s přísností možná trochu přehnali.“
Autor: Šárka Cvrkalová
