Andrea: (37): Nemiluji ho, ale života na vysoké noze se nevzdám

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
zena luxus
zena luxus

Když jsem byla malá, byla moje rodina velmi chudá. Pamatuji si, že jsem dětem ve školce záviděla drahé hračky, se kterými se vzájemně chlubily. Já si musela vystačit s papírem a tužkou. Jediným mým plyšákem byl starý roztrhaný medvídek. Rodiče se mi sice snažili vysvětlit, že medvídek má příběh, protože ho tatínek dal mamince, když spolu začali chodit, já ale chtěla nové hračky, jako měli ostatní.


Chvíle uvědomění

Když jsem si trochu začala uvědomovat cenu peněz, přestala jsem našim vyčítat, že nemáme všechno. Přesto jsem se cítila oproti ostatním tak nějak zanedbaná. Už v páté třídě se mi holky smály, že se nemaluji. Taky si všimly, že nosím třeba tři dny v kuse stejné tričko a začaly se zajímat, proč. Styděla jsem se a byla na všechny místo odpovědí nepříjemná. Proto jsem dlouho neměla žádné kamarády. Řekla jsem si ale tenkrát, že takhle žít v dospělosti nechci.

Po střední škole jsem si začala vydělávat. Matka s otcem sice chtěli, abych šla dál studovat, jenomže škola, kterou jsem si vyhlédla, byla příliš drahá a nemohli jsme si ji dovolit. Navíc už jsem si chtěla vydělávat a začít žít po svém. Rodiče se mi snažili dát to, co mohli. Pro mě to ale bylo málo. Začala jsem pracovat na pokladně v obchodě a po pár měsících získala takový plat, abych se mohla odstěhovat.

Potkala jsem muže, který mě rozmazloval

Zdroj: 123RF.COM

Když jsem poznala Petra, bylo to jiné, než u předchozích vztahů. Všichni muži, které jsem do svých třiceti měla, byli spíše pobavení pro dlouhé večery. Petr ale už od začátku působil jinak. Kupoval mi dárky, nosil mi kytky, zacházel se mnou jako se ženou. To jsem do té doby nikdy nepocítila.

Začala jsem poznávat jeho rodinnou historii, zjistila jsem, že je nejen krásný, ale i bohatý. Navíc nebyl za náš tříletý vztah den, kdy by mi neřekl, jak jsem krásná, něco mi nekoupil nebo pro mě neudělal něco romantického. Brzy mi nabídl, abych se nastěhovala k němu do domu na vesnici. Měl i pražský byt, v tom trávil dny jenom, když měl práci ve městě. Půl roku po sestěhování mě požádal o ruku a já řekla ano.

Nemiluji ho

Petrovi nevadí, že jsem mu nikdy neřekla, že ho miluji. Nevím, jestli ví, jaké pocity k němu chovám. Myslím, že to tuší. Mám ho ráda, ale nebýt jeho bohatství, asi bych mu svou ruku nedala. Jenomže on byl dlouho sám a hledal přesně někoho, jako jsem já. Stačí mi totiž pár lichotek a snídaně do postele. Jeho předchozí přítelkyně prý neustále chtěly jezdit na výlety, přemýšlely o rodině, pořád na něho v něčem tlačily. Já nic z toho nechci.

Život v luxusu je to, po čem odmalička toužím. S Petrem se mi přesně tohle přání splnilo. Když odjede na pracovní cestu, nežárlím, jako tomu údajně bylo u jeho expřítelkyň. Je mi jedno, jestli se vyspí někde s jinou a pak se zase vrátí za mnou, aby mě zahrnul lichotkami a krásnými šaty.

Oba máme své klady a zápory a vzájemně si vyhovujeme. Myslím, že on mě skutečně miluje, přesto vím, že leckterá náročná žena by s ním nevydržela kvůli jeho hříchům. Paradoxně já, toužící po bohatství, jsem pro Petra ta nejméně náročná žena, se kterou se rozhodl strávit zbytek svého života.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články