Ne nadarmo se říká, že si lidé začnou vážit toho, co měli, až v momentě, kdy to ztratí. A nejedná se zdaleka jen o věci, ale také o lidi, kteří mají nebo měli v našem životě nějaké místo.
Jako když strhneš náplast
S přítelem Pavlem jsme byli spolu 10 let a máme 5letou dceru. Měli jsme krásný vztah. Byla jsem mu oporou, když se rozhodl, že bude podnikat, podporovala jsem ho, když se rozhodl na měsíc odcestovat do zahraničí, starala se o naši dceru, domácnost, zahradu. Jako správná žena jsem stála vždy při něm.
Zdroj: 123RF.COM
Ale asi mu to bylo málo. Před rokem mi totiž z ničeho nic oznámil, že se zamiloval a chce se rozejít. Přišlo to zčistajasna, jako když ztrhneš náplast. Prý jsem úžasná ženská a nesmírně si mě váží. No, osobně si myslím, že úžasné ženské, kterých si vážíme, se nepodvádějí a neopouštějí.
Nicméně manžel se odstěhoval, dům přenechal mně a dceři, abychom se nemusely stěhovat. Za to jsem popravdě byla ráda. Dcera tu byla doma a já bych si jiný dům nemohla dovolit. Musela bych do pronájmu bytu, kde by dcerka, zvyklá na každodenní dovádění na zahradě, byla nešťastná. Takhle ten rozchod svých rodičů nesla statečně.
Nové štěstí
Ze začátku mi nebylo nejlíp. Snažila jsem se, aby dcerka na mně nic nepoznala. Když jsem se dostatečně vybrečela a vyvztekala, začala jsem se víc věnovat sobě a dceři.
Nedávno jsem se seznámila s milým mužem. Jmenuje se Filip a má ve střídavé péči 6letého syna. Vlastně díky dětem jsme se v dětském centru seznámili a od té doby se vídáme docela často. A já jsem konečně zase šťastná. Tato novinka se samozřejmě donesla i k Pavlovi.
Chci tě zpátky
Zdroj: 123RF.COM
Nedávno mi začal Pavel dost psát, už ne jen kvůli malé. Prý se se svou novou přítelkyní rozešel. Nepodporovala ho v jeho bláznivých nápadech. A jeho napadlo, že bychom se k sobě mohli vrátit. Sám uznal, že mu došlo, co všechno jsem pro něj dělala, a že to rozhodně není samozřejmost. Prý ho mám vzít zpět aspoň kvůli malé. Proč tedy kvůli malé s námi nezůstal? Jasně a několikrát jsem mu zopakovala, že se vracet nechci a nebudu.
Problém se ovšem začal stupňovat. Začala mě kontaktovat i jeho rodina. Sestra, maminka, všichni se mě snaží přesvědčit, abych se k němu vrátila.
Do teď jsem s celou jeho rodinou měla dobré vztahy, i po našem rozchodu, který inicioval Pavel. Jeho máma dál zůstávala skvělou babičkou a mně druhou maminkou, jeho sestra mi byla sestrou. Věděly dokonce, že mám nyní Filipa a přály mi to. Až doteď. Od té doby, co jsem Pavlův návrat odmítla, mě neustále bombardují prosbami a přesvědčováním, abych se k němu vrátila. Jsem špatná matka, když beru dceři otce, a zlý člověk.
Jeho rodina mě nenávidí
Jak jsem s nimi ráda chodila na kávu či sklenku vína, nyní se jim vyhýbám, nezvedám telefony a malou předávám v rychlosti. Celá Pavlova rodina mě nyní nenávidí za to, že jsem mu odmítla dát další šanci. Za to, že jsem se odmítla vzdát svého znovu nabytého štěstí a pokorně se vrátit na písknutí jako nějaký pes.
Uvažuji dokonce, že se odstěhuji do jiného města, abych je nemusela tak často potkávat.
Autor: Jana Janáčková
