Alice (42): Nutí mě, abych v netradičním oděvu dělala běžné věci. Z toho, co po mně žádá, bude zle i vám

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
zena smutna
Zdroj: Shutterstock

Vždycky jsem byla spíš submisivní. Nevadilo mi starat se o druhé a spíš se nechat vést partnerem, poslední rok to ale zašlo moc daleko a já teď nevím, jak z toho ven.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Moje mládí nebylo jednoduché

„Narodila jsem se do složité rodiny. Mám tři bratry a nemám na ně moc pěkné vzpomínky, už když jsem byla malá holčička, dělali si ze mě legraci a pořád mi dělali nějaké naschvály.“

Alice nám dále sdělila, že její otec si rád přihnul alkoholu a matka všechno jen netečně pozorovala. „Pamatuji si, že mi z toho bylo tehdy smutno, ale postupem času jsem si na všechno zvykla.“

Odmalička musela matce pomáhat v domácnosti, a byť byla mladší než její bratři, později se musela starat i o ně. Otec jí vždycky říkal, že co se naučí v mládí, ve stáří jako když najde, že se aspoň dokáže pak o chlapa postarat.

Myslela jsem, že je to tak správně

Je známá věc, že zkušenosti z útlého mládí si přinášíme i do dalších vztahů. Je to bohužel i případ Alice, která se stále setkávala se stejným typem partnerů, jako byl její otec a bratři, s nimiž vyrůstala.

„Nikdy mi to nedošlo, vždycky jsem to brala jako normální věc, že se žena musí o muže postarat a dělat pro něho první poslední. Byla jsem přesvědčená, že jedině tak si zasloužím jeho lásku,“ svěřila se.

Tenhle vztah je za hranou

„Už rok chodím s přítelem, do kterého jsem se na začátku zamilovala. Zase to bylo stejné kolečko jako vždycky. Jen jsem si to neuvědomovala. Běhala jsem kolem něho, vařila, uklízela a on si toho nevážil.“

Tentokrát ale její přítel žádá už moc. „Jednou večer mi řekl, že by byl rád, kdybych při uklízení nosila jen spodní prádlo, že se na mě u toho rád dívá a chtěl by si vychutnat pohled na moje krásné tělo.

To mi samozřejmě lichotilo, ale styděla jsem se. Přesvědčil mě, že to je v pořádku a jestli ho mám ráda, tak to pro něj udělám.“

Zpočátku to paní Alice brala tak, že se tím svému příteli zavděčí a bude ji za to opravdu milovat. „Když ale přinesl po práci obleček uklízečky, který koupil v erotických potřebách a musela jsem si ho na sebe při úklidu oblékat, přišlo mi to hrozně ponižující.

Ale mám ho ráda a bojím se, že ho ztratím, když to pro něj nebudu dělat,“ zakončila své vyprávění Alice.

Autor: René Podhrázský

Související články