Alena (36): Nadřízený mě z ničeho nic požádal o ruku, byl prý do mě zamilovaný 5 let

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zadost ruku
zadost ruku

Již deset let pracuji v úspěšné účetní firmě. Celý kolektiv k sobě má velmi blízko, protože celkově nás zde pracuje pouze šest. Po letech strávených ve firmě bych řekla, že každého velmi dobře znám. Pořádáme společně večeře, večírky a oslavy. Když mě včera můj nadřízený Jaroslav pozval na večeři, brala jsem to jako přátelské gesto. To, co následovalo, bych si nepředstavila, ani v nejhorším snu.


Vybral luxusní restauraci s romantickou atmosférou

Zdroj: 123RF.COM

Jaroslav mě vyzvedl večer a zamířili jsme do centra Prahy do očividně drahého a luxusního podniku. Vše šlo jako po másle, než jsem si uvědomila, že mi něco nesedí. Náš stůj byl v restauraci trochu stranou a hořely na něm dvě svíčky. Jaroslav se choval až nezvykle nervózně. Měl nejistý hlas a roztržité pohyby. Trochu jsem se obávala, aby celou situaci nebral jako rande.

Nechtěl se bavit o práci a papírování

Byla jsem s kolegy zvyklá probírat svou práci i u oběda nebo na večírku, a proto jsem stejnou konverzaci začala i s Jaroslavem. On však ihned změnil téma a zaměřil svou pozornost spíše na mou osobu. Ptal se, jaké mám ráda víno, lichotil mi a neustále se na mě upřeně díval. Po chvíli jsem znervózněla a večeře mi začala připadat nepříjemná. Když mě pozval, chtěla jsem být zdvořilá, ale najednou se zdálo, že si od večera slibuje mnohem víc.

Jeho žádost o ruku jsem rázně odmítla a utekla jsem

Young beautiful couple in cafe. Moment of proposal. Refusal. She said ‚No‘.

Chvíli poté mě Jaroslav postavil do hrozné situace. Ztěžka polkl, zvedl se a upravil si kravatu. Měla jsem pocit, že je mu zle nebo snad potřebuje na toaletu. On si najednou klekl, upřeně se na mě podíval a požádal mě o ruku. Bylo to pro mě nečekané a nepochopitelné. Začala jsem koktat a on mi v rozpacích vysvětlil, že už je do mě zamilovaný pět let.

Na nic jsem nečekala. Z kabelky jsem vyndala tisícikorunu, kterou jsem položila na stůl, zvedla jsem se a svižným krokem jsem bez jediného slova odešla. V taxíku se mi vše rozleželo. Nechala jsem svého šéfa klečet před tolika lidmi a utekla jsem. Moje jednání mi přišlo hrozně nefér, ale byla jsem tak v šoku, že jsem nebyla schopná napsat Jaroslavovi ani zprávu.

Druhý den jsem nešla do práce a vymluvila jsem se na nevolnost

Zavolala jsem své kolegyni Janě a snažně jsem ji prosila, aby za mě vzala zítřejší povinnosti. Vymluvila jsem se na nesnesitelnou migrénu a ona mi vše uvěřila. Den volna odsunul moje trápení na později a já stále nevím, co budu dělat. Jaroslav se od té doby neozval a já nechci přijít o práci, ani o své přátele.

Autor: Tereza Hotovcová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články