Alena (29): Jeho záchvaty nás stály desítky tisíc. Přesto se odmítá léčit

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
zena 20
zena 20

Hádky, křik, slzy, výčitky svědomí a usmiřování, tak popisuje Alena vztah se svým o dva roky mladším přítelem Honzou. S tím bydlí ve městě nedaleko Prahy už několik let. Za poslední rok se ale v Honzově chování spousta věcí změnila a Alena už neví, jak by mu mohla pomoci.


„Honza byl vždycky dost nervák. Hádal se s kamarády kvůli každému nesmyslu, neuměl prohrávat ve společenských hrách, stresoval se, i když to nebylo nutné,“ popisuje přítele Alena. Přesto všechno tvrdí, že je to na druhou stranu milý a vtipný romantik, který v dobré náladě zastává roli toho nejlepšího chlapa na světě.

Problémy v práci a smrt našeho syna ho ničí

„Před rokem a půl jsem otěhotněla. S Honzou jsme se o miminko nesnažili, přesto jsme měli oba ze zprávy radost. Jenomže brzy se přišlo na to, že je můj zdravotní stav pro těhotenství velmi rizikový. Přesto jsem se rozhodla dítě si nechat. Do poslední chvíle jsme doufali, že bude vše v pořádku, syn však hned po porodu zemřel na dýchací problémy,“ vypráví smutně Alena. Honza se podle ní od té doby velmi změnil.

Zdroj: 123RF.COM

I když se rozhodl ve vztahu pokračovat a pomoct Aleně, aby se ze všeho dostala, jeho samotného událost zasáhla. Navíc mu v práci nastaly komplikace, kvůli kterým musel začít uvažovat o shánění nového místa. To se stalo před půl rokem. Tehdy začaly Honzovy záchvaty.

„Rozčílí ho v podstatě cokoli. Třeba jenom to, že na něho koukám, nebo že se ptám, zda je v pořádku. Někdy i to, že mu spadne něco na zem. Křičí, nadává, často hází věcmi. Už si ranami rozbil stolní počítač, ve vzteku vyhodil z okna dva mobilní telefony. Když se ho snažím uklidnit, pomáhá to. Jenomže potom začíná svých činů litovat, pláče, omlouvá se mi, bojí se, že ho opustím.“

Chtěla bych, aby se léčil. On to prý zvládne sám

Alena chápe, že to pro Honzu není snadná situace. Snaží se mu pomáhat a přemlouvá ho k léčbě. On o tom ale nechce ani slyšet. „Nervák byl vždycky, ale teď je to už za hranicemi. Bojím se, kdy zase rozbije nějakou drahou věc nebo kdy ve vzteku ublíží mně.“ Na Alenu sice Honza ruku nikdy nevztáhl, jeho návaly vzteku jsou ale neovladatelné. Agresivní stavy se u něho střídají s depresemi, podle Aleny mnohdy propláče celé noci. Přesto odmítá vyhledat odbornou pomoc.

Alena chce s Honzou zůstat. Bojí se ovšem, že pokud by spolu chtěli mít někdy další dítě, Honza by se o něj nedokázal postarat. „Ještě jsem s ním o tom nemluvila, mám strach, že by ho rozhovor vyvedl z míry. Přece jenom nám náš jediný syn zemřel a já nevím, zda se mnou ještě dítě chce mít. I kdyby ale nechtěl, musí se sebou začít něco dělat. Moje trpělivost není nekonečná. I když ho miluji, nevím, jak dlouho náš vztah ještě udržím.“

Autor: Šárka Cvrkalová

Názor odborníka

Podle vyprávění Aleny lze usuzovat, že Honza by pomoc odborníka skutečně potřeboval. Sice tvrdí, že to zvládne sám, avšak důkazy, které máme k dispozici, ukazují spíše opak. Svým chováním nadbytečně zatěžuje partnerku, kterou nemusí mít vždy po ruce a nemůže mu neustále pomáhat. Nehledě na to, že tím klade velikou zátěž na partnerku, která to dlouhodobě nemusí být ochotna snášet. Je rovněž důležité, aby se s ním jeho partnerka dokázala cítit v bezpečí, neboť to je jedna ze složek, která tvoří intimitu a zdravý romantický vztah. Pokud tedy není Honza ochoten navštívit psychologa či jiného odborníka kvůli sobě samému, měl by to udělat alespoň kvůli své partnerce a vztahu s ní.

Zásadním bodem je i komunikace. Se svým partnerem či partnerkou je nutné komunikovat nejen o svých úspěších, snech a radostech, ale hlavně i o svých problémech, pochybách a citlivých tématech. Nejen, že to umožní druhému lépe pochopit vaše hledisko, důvody a starosti, ale také to umožní na problému dále společnými silami pracovat a ve výsledku to dvojici může ještě více sblížit. Jde tedy o to, nebát se o problémech mluvit, probírat je do hloubky a dopátrat se toho, co za nimi stojí. Problémy tohoto typu totiž málokdy sami od sebe zmizí, ba naopak mají tendenci spíše se stupňovat.

Je třeba toto téma podrobněji prozkoumat. Za Honzovým chováním může být například nezpracované trauma. Chová se vznětlivě jen před partnerkou nebo v každé situaci? Reaguje tak na vše nebo jen na určité spouštěče? Na co nebo na koho je Honza vlastně naštvaný? A co stojí v pozadí jeho stresu? Na tyto a další otázky je třeba dokázat najít odpověď. Když ne sám či se svou partnerkou, tak v přítomnosti psychologa či jiného odborníka.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články