Ačkoli se Adina se svým mužem Marianem milují, omezení, kterým si momentálně prochází celá naše republika, jim působí značné problémy. Nejsou totiž zvyklí trávit veškerý čas společně v malém bytě. Už na začátku karantény se začali hádat, teď po týdnu společného soužití plného neshod si Adina začíná myslet, že to pro jejich vztah nedopadne dobře.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Je mi jasné, že nejsme jediní, kteří se potýkají v domácí karanténě s problémy,“ říká Adina. „Přesto si nemohu pomoci, mám strach, že zrovna náš vztah skončí katastrofou. Den ode dne je to mezi námi horší a horší,“ stěžuje si.
Máme malý byt. Při hádce ani není kam utéct
Adina s Marianem bydlí v Praze v malém bytě, který se skládá z obývacího pokoje propojeného s kuchyní, malé ložnice a koupelny. „Když se pohádáme normálně, jeden z nás se zkrátka sebere a odejde se třeba na chvíli projít. Jakmile vychladneme, usmíříme se a všechno je v pořádku,“ popisuje. „Jenomže teď, když musíme být neustále spolu doma, není kam utéct. Já se tak většinou zavřu třeba i do koupelny nebo na balkon. Do ložnice totiž nemáme dveře, ale pouze průchod,“ objasňuje.
Hádky podle Adiny dříve tak časté nebyly. S manželem se vídala převážně navečer, když oba přišli z práce. Jenomže když jsou spolu od rána do večera, lezou si podle jejích slov na nervy úplně vším.
Uznávám, že ani já nejsem svatoušek. Bojím se o náš vztah
„Často se naštvu i po právu. Jenomže mnohem častěji si uvědomuji, že na něho křičím kvůli úplnému nesmyslu, třeba proto, že vyhodil plastový pytlík do smíšeného odpadu,“ vykládá. „Věci, nad kterými jsem dříve mávla rukou, mi teď vadí. Stejně tak si ale uvědomuji, že spousta věcí, které normálně dělám já, vadí Marianovi.“
Adina se ze všeho nejvíc bojí toho, že pokud půjde situace stále stejně dál, mohlo by to všechno ohrozit i jejich manželství. „Probíhá to vždy stejně – pohádáme se kvůli nesmyslu, zavřeme se každý v jiné místnosti, pak se přijdeme vzájemně omluvit a ujistíme se, že je mezi námi vše v pořádku. Jenomže toto se nám stane někdy i třikrát za den,“ vypráví. „Proto mám strach, že tento stereotyp brzy manžela omrzí.“
Pár teď doufá, že karanténní stav brzy pomine a oni se vrátí do normálního života. Potřebují se teď ze všeho nejvíce zbavit „ponorky“. „Uvědomujeme si s manželem oba problém, ale on to bere více s humorem. Já mám však skutečný strach. Snad se brzy vše uklidní a naše láska překoná i tento problém.“
Autor: Šárka Cvrkalová
